Od dna na horu

Úmrtí

„Už bych měla jít." řekla jsem Markovy. „Tak dobře, ale půjdu tě doprovodit a taky ti dám číslo." Když jsme vše vyřídili šli jsme ke mě domů. Když jsem přišla uviděla jsem mamku a sestru jak... brečí ?? „ Co se děje , a kde je taťka??" zeptala sem se nervózně, protože měl být dávno doma. Dlouho bylo ticho až na jednou ségra promluvila „ K-kláry t-t-taťka j-je..." „NE!!!" zařvala sem, protože vím kam to směřovalo„T-to není možné o-on nemohl zemřít teď ne teď NE!!!“ zakřičela jsem a vyběhla na jediné místo, kde sem se cítila v bezpečí. K Markovy. Běžela jsem a při tom brečela. Bylo mi jedno, co si lidé mysleli, běžela jsem dál. Když jsem doběhla k tomu domu zazvonila jsem a pak sem si sedla a brečela...

Pohled Marka

Jen sem přišel domů někdo zazvonil. „Kdo to zase je ??!!“ Řekl jsem si pro sebe a šel jsem otevřít a na zemi sem uviděl tu. Tu, která mi zamotala hlavu. Seděla před mým a...brečela?? Rozběhl jsem se k ní a objal ji „ Marku...m-můj t-taťka...o-on je..." „Ššššš sem tady.“ začal jsem jí utěšovat, ale brečela pořád. Vzal jsem jí do domu a posadil na gauč. A uvařil jí čaj. Když jsem ho nesl vyděl jsem jak spí tak jsem jí nechal. Po chvíli jí začal zvonit mobil. Nechtěl jsem jí zbudit tak jsem to vzal.„Kláry??“ Ozvalo se z telefonu. „ Aaa dobrý den u telefonu Marek Kláry kamarád Klára spí...“ chvíli bylo ticho a pak se jen ozvalo„ Aha, a můžu se zeptat kde bydlíš ??“ „Ano bydlím (něco si vymyslete😉😉).
Po chvilce zazněl zvonek. „ Dobrý den. “ pozdravil jsem paní ve dveřích. „ Ahoj, kde je Klára ??“ „ Pojďte za mnou...“ dovedl jsem jí ke Kláře, která se právě probouzelo. „ Mami...“ řekla Klára a objala ji.„ Promiň...promiň, že sem utekla.“ Věděl jsem, že budou chtít být samy tak jsem šel do pokoje...