Pohled Kláry
Už je to měsíc od toho strašného dne. Pořád jsem si nadávala, že jsem kráva a že jsem mu to neměla říkat.
Flashback
Sedím sama na zemi s krabičkou od zmrzliny a s lžičkou. V mém pokoji zní potichu písničky. Na jednou se ve mě něco změní a z mého přemýšlení nad tím jaká sem blbka se ve mě nahromadí vztek a hodím krabičku na druhou stranu. Po chvilce mě popadne hysterický pláč. Nejím, nespím jen brečím, nebo dostávám vztek. V mém pokoji to vypadá jako kdyby tu vybuchla atomovka.
Toto se opakuje celý týden. Další týden se stala změna. Začala jsem jíst a byla jen naštvaná.
Konec flashbacku
Třetí týden... „A dost!! Nenechám toho šmejda aby mi zničil život!!“řekla jsem si „Od tohoto dne nebudu bulet kvůli tomu kreténovy!!“ Začala jsem být šťastná a začala jsem si po dlouhé době zpívat. Sestra mi říkala abych něco natočila na YT, ale já nemohla. Ne kvůli mé minulosti...
Flashback
Konečně můžu zazpívat před komisí tak moc se těším. Po zaznění mého jména jsem vyšla na pódium a začala zpívat. Když jsem dozpívala myslela jsem si, že jsem to zazpívala dobře, ale ne. „Promiň ale v tom zpěvu není cit, takže... ne... je nám líto ale ne...“ Od toho dne jsem přestala se zpěvem.
Konec flashbacku
„Nu což možná se mi to nepovedlo jen kvůli trémě, ale co když si vezmu nějakou masku aby mě nikdo nepoznal ??“
ČTEŠ
Od dna na horu
FanfictionAhoj jsem Klára. Je mi 15 let. Bydlím v Praze do které jsme se přestěhovali s mojí sestrou a rodiči. Do školy chodím už 4 roky. Bydlela jsem v malém městečku jménem Polná. Na škole nejsem moc oblíbená. Každý mi nadává a ptá se "proč si sem přijela t...
