Génius vs. génius

Zločinec Artemis Fowl

Byl nádherný slunný den. Na obloze ani mráček. Užívala jsem si letu. Vzduchu, který mě ovíval a nádherného pohledu z ptačí perspektivy na krásy Irska. Toto byl můj první den z mé zasloužené dovolené. Možná, že jsem přeci jen trávila poslední dobou o dost víc času na povrch, než kdokoli jiný, ale to bylo pouze služební!

„Já přeci mám právo mít volno, tolik jsem se za poslední dobu nadřela! A když už ho mám, je jen logické, že ho chci strávit s NÍM..." zastavila jsem se uprostřed věty a dokonce i uprostřed letu. Stoupla jsem se na vrchol The Spire of Dublin.

„Co, co jsem to, pane bože, zase řekla! Kdo by s tím arogantním mladým Bláteníčkem chtěl trávit dobrovolně svůj volný čas, svou dovolenou?!" zakřičela jsem a byla šťastná, že se vznáším tak vysoko nad O'Connell's Street, že mě lidé dole pode mnou nemohou slyšet.

„Huuu, arogantní mladý Bláteníček! Nemluvíš čirou náhodou o Fowlovi?" zazněl mi Klusákův hlas u ucha a na spuštěném hledí mojí přilby se mi i objevil jeho zářivý úsměv.

„Klusáku, ty mě sleduješ, i když mám dovolenou!" zlobila jsem se na něj.

„Promiň, promiň, já mám jen o tebe starost. Totiž máš, Myrto, zvláštní talent dostat se do nesnází, už jen když vytáhneš jednu nohu z domu, a tak potom všem, co se stalo, jsem se rozhodl, že tě budu průběžně kontrolovat. Nicméně neodbíhejme od tématu. Hodláš za dobu své dovolené navštívit Artemise?"

„Ne, proč bych měla?" zabručela jsem mrzutě.

„Aha, to je škoda. Doufal jsem, že ano, protože by se mi to zrovna hodilo," začal Klusák a já již věděla, že se začínám znovu zaplétat do něčeho, čeho nakonec budu litovat. Tušila jsem, že pokud teď svého čtyřnohého přítele na druhé straně linky nezastavím, žádnou dovolenou mít nebudu. Jenže... jenže... „No, víš, jde o to, že před několika týdny jsem, ne vlastně já s Artemisem, zaznamenali podivné umírání zločinců. Všichni lidští zločinci na celém světě, jako by najednou začali umírat na zástavu srdce. Vypadá to, jako by za to někdo mohl, jako kdyby to byli všechno vraždy. Někdo jako by měl moc zabíjet na dálku, jen když zná tvář a jméno. Pošlu ti zbylé informace do přilby, jo."

„Jo jasně," zahučela jsem a rázem jsem si již mohla pročítat o tom více. Čím jsem však víc věděla, tím více jsem byla rozrušená. „To je šílené, jako by někdo používal skřítkovskou sílu, ale naopak," vydechla jsem šokovaně.

„To ano, to je," souhlasil se mnou Klusák.

„Jak to, že jsme se tím ještě nezabývali?"

„Je to bráno za věc Blátivých. Blátiví umírají, Blátiví jsou ti podezřelí..."

„Ale vždyť žádný z Blátivých nemůže mít takovou moc a schopnost, v tom musí být mnohem víc než..."

„Mluvím teď s kapitánkou Myrtou Krátkou, nebo s někým úplně jiným? Jako kdybys nevěděla, co dokázal Artemis, ale ano, jinak s tebou musím souhlasit. Nezáleží na tom, jestli je pachatel člověk, nebo jeden z nás. Pokud tuto situaci nebudeme řešit, mohli bychom toho poté litovat. Nemluvě o etice, kterou to tak zrůdně překračuje. Již nějakou dobu jsem pro Artemis sháněl o tomto jevu bližší informace, které bohužel nemohu jemu přímo poslat, protože vedení si nepřeje již další Fowlovi zásahy do našeho světa, nebo naopak. Doufal jsem, že když máš tu dovolenou a navštívíš ho, tak že bys mu to mohla předat."