Klavírová (ne)výhra

2.

úterý 20. prosince

Čtyř-ručka.
Jak strašný název pro ještě strašnější věc.
Kdyby měl Satan dítě, tak by se jmenovalo Čtyř-ručka.
Prostě všechny více-ručky jsou dobrými kandidáty na jméno Satanova mimča.

Ale nejhorší je čtyř-ručka s někým koho nemáte rádi.
V mém případě s Alicí.

Alice.
Kapitola sama o sobě.
Náš spor začal, když jsme byly ještě děti z Mateřské školky. Začal pár překřičenými slovy písně Není nutno a skončilo to tím, že mě nemá ráda. (Jen pro informaci, to JÁ ji překřičela.😁)
Ona je všude kam jdu.
Jdu na kroužek tancování, je tam. Jdu na kroužek klavíru, je tam. Jdu na kroužek malování, je tam. Jedu na soutěž reprezentovat svou školu, je tam a reprezentuje tu svoji.
A aby toho bylo málo, mám
čtyř-ručku s NÍ!

Zatím co jí Richter chválí, že jí to jde pěkně, na mě se kouká pohledem Proč ti to nejde jak jí?
Já nad tím protočím oči a dívám se na klávesy. A Alice má díky tomu nos až u stropu, jak se cítí namyšleně a na mě se kouká pohrdavým pohledem.

Kde jsou doby, když jsme ješě hráli tři?
Já, Alice a Jonáš.
Zatím co Alici nepřetržitě chválila naše bývalá učitelka Konečná, (Konečná vystupovat! Kruci, co mě to napadlo?) tak já a Jonáš jsme jen seděli a po nich házeli pohledy Jako fakt?

Nechápu proč tu už Jonáš není. Byla s ním sranda.
Společně jsme se smáli po hodině tomu, jak byla Alice naštvaná, když Konečná nechválila ji, ale nás dva. (Ano, takové situace byly, ale jen vyjímečně.)

Teďka už se ničemu nesměji, protože nemám s kým.
Alici nemůžu říkat to jak si z ní dělám srandu a Richter by mi dal ještě špatnou známku.
Ha, to je ale parta, co? :)

Rodiče? Tak ti by to nepochopili. Vždyť ani nechápou mě a můj narůstající odpor ke klavíru, když mě na něj nutí hrát.

Tohle bude asi konec. No, asi určitě.

S láskou
S. :)

-----------

Takhle jsem ukončila dopis číslo dva, dala ho do obálky a uložila do krabice pod postelí.

Čauky všichni co tohle čtete.
Další kapitola je na světě.
Máte tušení jaké je jméno hlavní postavy? Kdyžtak napiše do komentářů.
S láskou
Rabunka :3