Klavírová (ne)výhra

16.

středa 1. listopadu

Dnešní hodina byla jiná.
Možná mě jenom ovlivňuje ten fakt, že tam nebyl Richter...
Né, že by ho vyhodili (teda nezmínili se o tom), ale prej mu nebylo dobře, tak ho zastoupila Konečná. (p.a.: Pamatuje ještě někdo Sářinu bývalou učitelku?)

Každopádně, celou hodinu jsem se klepala jako rantlík a snažila se uklidnit, protože na názoru Konečné mi záleží strašlivě moc.

Když ona mě učila celých pět let a s tím svým káravým pohledem dokázala to, že jsem se cítila velice špatně.

Znáte to, ne?
Ten pohled, který vám někdo věnuje a najednou si připadáte jako ten největší zlosyn na světě. Jako špatný člověk, který by se měl stydět.
Rozumíte mi, že jo?

Fajn, teď zpátky k hodině...

Když jsem tam došla, Karolíně zrovna dávala trojku, že málo cvičí. A já si říkala ,,Ach ouvej, tohle nedám..." Ona mě mezitím přivítala se slovy, že doufám, že jí aspoň já udělám radost, protože se to ještě dneska nikomu nepovedlo. Já se na to nervózně usmála a řekla, aby na mne nedávala moc veliké nároky.

Víte, já už úplně viděla, jak mi bude říkat, jak špatná jsem a jak necvičím a podobný žvásty, který jsem byla zvyklá slýchávat každou hodinu. A že Alice je THE BEST a já bych se měla nad sebou pořádně zamyslet, protože by to, mladá dámo, takhle dál nešlo.
Blá, blá, blá a omáčka kolem toho.

Ale kupodivu jsem se zmýlila. A dost.

Protože mi dala jedničku, řekla, že Alice má oproti mně strašně lehké skladby, takže jde poznat, kdo je lepší... (Když mi to řekla, měla jsem chuť začít se smát jako blázen.)

Takže to bylo po dlouhé době, co mě pochválila. A já se cítila jako nejšťastnější člověk na zeměkouli...

Vaše VELMI ŠŤASTNÁ,
Sára.

-

----------------------------

Pyšně jsem se koukala na můj popsaný dopis a dala ho do té nejhezčí obálky, co jsem doma našla.
Významně jsem na něho zamrkala a dala ho pod postel.

Oddechla jsem si a svalila se na postel. Tak takovýhle pocit měla Alice po každé hodině...

Ahojky!
Vím, že jsem nic od listopadu nevydala a nebudu se tu vymlouvat, že jsem neměla čas, protože jsem ho rozhodně měla.
Ale prostě mě poslední dobou tíží psací krize a ještě k tomu se moje lenost zdvojnásobila a nemám chuť nic napsat.

Každopádně se moc omlouvám všem za tuhle nudnou část a za to, že dlouho nic nevyšlo a vítám tu všechny nové čtenáře!

S láskou,
Rabunka :]