Klavírová (ne)výhra

11.

Když jsem došla na hodinu, Richter se choval úplně jinak:

Zaťukala jsem na dveře a otevřela je. Neuvítal mě úsměvem a úsměvným 'Ahoj.' jako to bývalo přetím.
         "Dobrý den, slečno Meredová." Řekl chladně a otočil se ode mne.
         "Ehm.... Dobrý den." Řekla jsem nejistě a položila tašku na židli.
         "Můžete mi prosím povědět, co jste hrála minule?" Zeptal se a zvedl hlavu.
         "A můžu se nejdřív zeptat já?" Zeptala jsem se ještě stále nejistá.
        "Jen prosím, nač byste se chtěla zeptat?" Narovnal se a projel si své tmavé vlasy.
        "Proč se chováte tak divně? Copak vám zase Veronika zlomila srdce? Tolikrát to snad ani nejde." Koukala jsem se na něho a on se malinko usmál, ale ihned zase nahodil kamennou tvář.
        "Ujišťuji vás, že tím to není." Řekl a posunul se na židli blíž ke klavíru.

--------------------------

Když jsem hrála, tak řekl ať zastavím a sednu si na židličku vedle. Malinko do mě strčil a zarazil se v pohybu.
          "Moc se omlouvám. Nechtěl jsem se vás dotknout." Začal se omlovat.
         "Vždyť je to vpořádku. Minule jste do mne taky strčil." Poukázala jsem na ten fakt.
         "Tak to se vám moc omlouvám." Začal se omlouvat znova. Já to ale už nevydržela a bouchla.
        "Co se to s váma krucinál stalo? Proč mi teď najednou vykáte? Proč se bojíte mě dotknout? Vždyť se ke mně chováte jako bych byla jedovatá!" Praskly mi nervy. On se nejdřív tvářil zmateně, ale pak vydechnul a svěsil ramena.
        "To nebyl můj nápad, Sáro. Já jsem myslel, že je to vpořádku, ale bylo mi tohle chování k tobě zakázáno." Řekl a já nakrčila obočí.
        "A kým?" Zeptala jsem se a on se na mě kouknul.
        "Tvojí matkou." Zašeptal.

Ahojky!
Tentokrát jsem zo nestihla napsat v týdnu a tak to píšu o víkendu.
Takové omezování svobody, že? 😂
S láskou
Rabunka :)