Klavírová (ne)výhra

10.

středa 13. září

Richter se chová jako uplakaná fanynka Justina Biebera, když jí rodiče nedovolí jít na koncert.
(Nemyslím si, že by v tomhle stavu měl učit...)

Každopádně, tento rok vypadá nadějně! Neměla bych se s Alicí za celý ten rok vůbec vydět, teda až na absolventským koncertě, ale to je nutné zlo, že?

Nicméně se čtyř ručce přesto nevyhnu. (Ach, Satanovo mimčo.)
Richter se ochotně nabídl, že bude hrát se mnou.
Zahráli jsme sotva tři řádky a začal fňukat, že mu to připomíná Veroniku (jeho přítelkyni) a tak mi začal plakat na rameno.
Je zdravé abych měla takový vztah se svým učitelem?

Můj životopis:
Pokud máte potřebu se mi svěřit nebo se vyplakat mám v tom veliké zkušenosti.

S tímhle mě vezmou kamkoliv...

Nakonec jsme to aji dohráli dál, ale celou dobu pořád posmrkával, že jsem se uprostřed zvedla vytáhla z tašky kapesník a podala mu ho.
On si ho s vykulenýma očima a tichým "Díky." vzal a jen pokývla hlavou a hrála si svůj part dál.

Nevím, jde se ve mě vzal ten pocit, že mě to aji baví a možná bych chtěla pokračovat dál...
POČKAT, COŽE?
Sáro, nelži, zas tak dobré to není a za druhé, co ses  to opovážila napsat za zradu své osobnosti? Jen abysme tě nevyhostili!

Ach ne, už si tu píšu sama se sebou jako cvok.

Ale přes to nemyslím, že by byl dobrý nápad pokračovat... Nebo ne?

    Vaše Sára....

----------------------------

Ještě chvíli jsem se dívala na popsaný list papíru a přemýšlela. Jo nebo ne?

"Sáro, pojď na večeři." Vešla mi mamka do dveří. Rychle jsem schovala papír pod polštář.
     "Jo, už jdu." Zvedla jsem se a mířila ze dveří kolem mamky.

Pohled třetí osoby:

Mladá dívka obešla svou mamku a vydala se do kuchyně. Zatímco její matka zůstala stát ve dveřích. Zkontrolovala jestli jde někdo po chodbě, když zjistila že ne, popošla k posteli své dcery a vyndala list papíru pod polštářem.
Důkladně si ho pročítala. Pak se chytila za pusu a zamračila se. Zase se rozhlídla. "Má k Sáře až moc blízko. Tak to si budu toho holoubka pořádně hlídat." Zašeptala si pro sebe. "Na moji dcerušku nic zkoušet nebude. Jsem tu ještě já."
Vrátila list papíru zpátky pod polštář a uplácala ho. Nasadila úsměv uhladila oblečení, dala si pramen vlasů za ucho a vyšla z pokoje.

Ahojky!
Začíná se to zamotávat, že?
Protože ne vždycky vzejde něco dobrého z toho, když se nám mamky hrabou ve věcech...
S láskou
Rabunka :3