Klavírová (ne)výhra

5.

"A jako další zahraje Sára Meredová."

A je to tady! Kruci, nevěděla jsem, že budu hrát tak brzo. Popravdě jsem doufala, že nebudu hrát vůbec. Ale je to tady.

Zvedala jsem se, šla jsem dopředu před všechny co tady seděli, otočila jsem se a uklonila se. Takhle jsem na všechny měla výhled a všichni měli výhled na mě. Měla jsem výhled na své proti hráče, porotce a na rodiče, kteří se přišli kouknout jak hraje jejich syn/dcera. Viděla jsem mamku, která se usmívá a ukazuje palce nahoru. Jako by nevěděla, že prohraji. Málem jsem na tím protočila oči.

Sedla jsem si na židličku před klavír, zhluboka se nadechla, položila prsty na klávesy a začala hrát první písničku ze čtyř. Všimla jsem si, že Alice hrála pouze dvě a to mě překvapilo. Neměli bychom všichni hrát stejný počet skladeb? Nebo já je mám tak krátké, že se mi tam musely nějaké staré přidat, abych splnila minutáž?

Hraji už čtvrtou píseň a pár chybiček už jsem udělala a upřímně pochybuji, že jsem první nebo poslední.
Klavír Petrof, na který hraji je nový, černý a já se dívám jak se v něm odráží mé prsty. (Chápete jak to myslím, ne?)

Možná si říkáte, že bych se měla soustředit na to, co hrají než na to, jak se mi v černém, naleštěném klavíru odráží prsty, ale já už popravdě čekám už jen na to jak se ukloním a půjdu si sednout.

Už jen chvíle, přesněji ještě pět taktů a budu volná.
Čtyři.... Tři.... Dva.... Jedna....

Pomalu sundávám ruce z kláves a nohu z pedálu. Ruce dám nachvíli do klína, zvednu se a s hrdým úsměvem ve tváři, z toho, že jsem to zvládla, se ukláním a odcházím na své místo.

O půl hodiny později....

Ááááá.... jak dlouho tu ješě budu muset trčet než konečně řeknou, že jsem nevyhrála a budu moct jet domů? Já bych nikdy na klavírní koncert dobrovolně nešla a tady si to musím trpět?

JE TADY STRAŠNÁ NUDA!!!!!

Já snad půjdu pryč, vůbec mě to tu nebaví. Mám pocit, že ihned vyskočím na nohy, doběhnu dopředu a zavřu jim ten klavír.

"A tohle bylo poslední vystoupení soutěže, dáváme deset minut přestávku a pak zjistíte výsledky na vyhlášení."

Přesně tohle to souvětí mě zachránilo. Myslím si, že jsem ze sálu vyrazila raketovou rychlostí.

"Nahoře je pro soutěžící pití a dort!" Řekl nějaký chlap a ukázal na schody nahoru.
Vyrazila jsem nahoru a to co mě překvapilo bylo to, že už tam Alice sedí.
       "Sedni si za mnou, Sáro." Řekla a rukou mě pobídla. Teďka si hraješ na kamarádku? Ale přesto jsem si za ní sedla. "Jak si myslíš, že si dopadla?" Zeptala se a napila se.
       "Nevím." Řekla jsem, vzala si kousek dortu a kelímek vody.
       "Nechci být na tebe zlá, Sáro, ale nemyslím si, že bys měla šanci na vítězství." Řekla a dala si kousek dortu do pusy. Á, tady je ta Alice, kterou znám.
       "Já si ,taky že nekladu velké naděje a ty Milane?" Zeptala jsem se nově příchozího.
       "Já nemám pravomoci k souzení. Na to jsou tu povolanější." Řekl a usmál se.

"Zachvíli bude vyhlášení." Přišel nám říct Richter. Popravdě ani neznám jeho křestní jméno.
       "Jistě pane učiteli." Řekla a až laškovně se usmála. To si dělá srandu! Ona se snad snaží s ním flirtovat s učitelem!
Richter se tomu zasmál a šel dál.
Jakmile odešel Alicin úsměv ihned zvadl a začala se soustředěně mračit. "Proč nám to přišel říct právě on?" Zeptala se.
         "Protože je to náš učitel?" Neodpustila jsem si tuhle poznámku, protože její otázka byla strašně směšná.
Na to mě Alice obdarovala nepěkným pohledem a obrátila se ode mne. "Ale myslím, že je pěknej. Koukni jaký má pěkný oči a vlasy. A ten zadek taky není k zahození." Řekla, aby změnila téma.
        Já jsem se rozkašlala a vykulila oči. "Cože?" Zeptala jsem se a doufala jsem, že jsem přeslechla.
       "Tak u tohohle být nemusím." Řekl Milan a zvedl se. Naprosto jsem s ním souhlasila, zvedla jsem se taky a šla dolů.

O čtyři minuty později......

"Máme tu vyhlášení! " Řekla nějaká porotkyně a usmála se. Ta je snad víc natěšená než my.
"Takže na třetím místě se umístil Nicolas Novotný!" Řekla a začala tleskat, stejně jako celý sál. Nicolas si došel dopředu pro diplom a zůstal tam. Hmm..... Nicolas Novotný, pěkný inicilály. N.N.

"Na druhém místě se umístila Alice Slaná!" Řekla ta žena. (poznámka autorky: hmm.... TA žena, pochopí fanoušci seriálu Sherlock). Alice si pro diplom došla s velkým úsměvem, že jsem měla pocit, že se jí roztrhne pusa.
Když stála s diplomem v ruce poslala mi výsměšný vzdušný polibek. Nad tím jsem protočila panenkama. Nemůže se alespoň jednou chovat normálně?

"A konečně první místo. Na prvním místě se umístil...." Koukla jsem se po sále a jediný kluk co tu ještě byl byl Milan. Blahopřeji Milane, porazil si svoji sestřenici, Alici. "..../umístila...." Cože? Přestaňte to natahovat, tohle nejsou Oskaři. ".....Sára Meredová! " Řekla.
To není možný, museli se nějak splést, já totiž Alici nikdy neporazila!
Ale lidé kolem mi začali tleskata já se teda zvedla a šla si dopředu pro diplom.

Snažila jsem se nevnímat Aliciiny zlé pohledy. Tak si trochu zahrajeme, ne? Stoupla jsem si na místo vedle Alice a poslala jí vzdušný polibek.
Alice vypadala jako sopka. Měla jsem pocit, že zachvíli vybouchne. Ale jelikož se začalo fotit, tak se začala usmívat do foťáků.
Já se taky usmívala z toho, že jsem konečně splnila jedno ze svých dlouholetých tužeb: Vyhrát nad Alicí a oplatit jí to!

Když jsem došla za mamkou, tak se usmála a objala mě. "Já věděla, že vyhraješ! " Skoro to zakřičela.
Ona stejně jako já měla plné zuby Alice a jejího neustálého vyhrávaní.

"Blahopřeji k vítězství. " Řekl Richter, který k nám přišela potřásl si se mnou rukou. Mám mu na to říct víc než "Děkuji"?
       "Děkuji, ale bez vás bych to nezvládla." Řekla jsem.
       Zasmál se. "Tak to děkuji, ale větší kus na tom vítězství máš ty." Řekl s úsměvěm a já se začala červenat. "Pak vám pošlu zprávu o tom kdy budou koncerty a kdy bude okresní kolo. " Řekl. Aha.... POČKAT! CO?! Koncerty a okresní kolo?
          "Pane učiteli jaké koncerty a okresní kolo?" Zeptala jsem se.
          "No přece ty koncerty, které budeš mít jako předboj před okresním kolem klavírní soutěže." Řekl a usmál se snad celý bez sebe. No. To. Snad. Ne! Řekla jsem si a málem jsem ze šoku otevřela pusu. Se mi snad jenom zdá!
           "Mimochodem, myslím, že budeme muset přidat ještě jednu písničku do tvého programu, aby jsme měli delší minutáž. Na schledanou." Řekl a odešel.
Sesunula jsem se na židli a chytla se za hlavu.

Moje utrpení nekončí, tak jak jsem si mysela. Ono právě začíná!!!

Čauky všichni co tohle čtete.
Trochu dramatu na konec neuškodí.
Tahle část se mi vymazala a já ji musela psát znova.
Jsem tuto část začala psát den po té co jsem vydala minulou a ona se mi vymazala!
Ale! Zkusila jsem ji napsat stejně jako předtím, takže by jste neměli o nic přijít.
Co si myslíte o tom, že Alice flirtovala s Richterem? No, možná se to ani flirtování nedalo nazvat.
Jinak, 1110 slov. Dámy a pánové, já se překonala!
Snad se vám líbí.
(Nahoře jsou Queen - We Are The Champions)
S láskou
Rabunka :3