čtvrtek 26. ledna
Ajajáj!
Tenhle dopis píšu rychle před koncertem.
Jak já se na něho netěším a ještě k tomu se bojím, mám trému a to jsem teprve doma!
Můj ty střevíčku!
Korolína tam bude taky. Jsme si před chvílí psaly.
Taky nevěděla, že se Richter jmenuje Ondřej. (Doufám, že to věděla aspoň jeho máma....)
Kždopádně, Karča ke na tom podobně jako já. Prej tam bude aji Jonáš. Taky aby to nevěděla, když je to jeho sestřenice....
Sára :)
------------
Takhle jsem ukončila dopis číslo šest a nechala ho ležet na stole v mém pokoji. Seběhla jsem schody ke dveřím, nazula si balerínky a čekala na mamku.
"Nervózní?" Zeptala se, když došla za mnou.
"Že se ptáš... Takhle nervózní jsem snad nebyla ani před soutěží." Zasmála jsem se. Když jsem pod tlekem, tak zkouším vážné situace obměkčit vtipem nebo smíchem.
"Ale to je dobře." Řekla a usmála se. Koukala jsem se na ní s vykulenýma očima. "Kdybys totiž nebyla nervózní, tak by to nebylo normální, no ne?"
"Hmm...." Já na to. Co bych jí na to asi měla říct, že?
Cesta autem byla tichá a jediný zkuv vydávalo rádio, které jsme poslouchaly. Bylo až vtipné, když v rádiu hráli Don't Worry Be Happy od Bobbyho McFerrina. Tomu jsem se musela zasmát.
Ahojky!
Je tu po dlouhé době další díl.
Jsem si řekla, že sem něco napíšu. No, tak jsem se dívala, že tu mám něco rozepsaného. Ale jediné co tu bylo napsaný byl název kapitoly a Ajajáj! Jsem si říkala Jako fakt?
Ale i přesto tu je další díl. Děkovat není třeba. ;)
S láskou
Rabunka :)
ČTEŠ
Klavírová (ne)výhra
NezařaditelnéO dívce, která psala dopisy o svém hraní. Ty dopisy,ale nikomu neposlala. Jen je psala a ukrývala do krabice. Hrajete na klavír? Pokud ano, tak víte jak nelehká věc to je. To úsilí co do toho vkládáte a pomalu nic z toho. Ale přes to všechno v nĕco...
