3.

38 9 10
                                    

úterý 3. ledna

Skoro dva týdny bez jediné hodiny klavíru. Ten čas byl naprosto úžasný, jelikož jsem se cítila svobodná a bez jediné povinnosti.

Jo a Vánoce byly taky super. ;)

Napsala jsem Jonášovi a zjistila, proč už s námi nehraje v komorce.
Hraje na housle.
No, on už tenkrát hrál na housle, ale teď se tomu věnuje naplno.

Prej se mu po mně stýská. Ó, jak smutné, až mi slza ukápla. Neříkám, že se mi po něm nestýská (už jenom to dokazoval minulý dopis).

Richter měl kupodivu dobrou náladu a nebyl tak zamračený jako normálně.
Dokonce mě i pochvalil a dal mi jedničku.
Chápete to, JEDNUČKU!
Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy od něho jedničku dostala. Asi na začátku školního roku.

Samoszřejmě, že jsem se jedničkou doma pochlubila jako prvňáček svým obrázkem ze školy. Ale moji žákovskou narozdíl od obrázku na ledničku nepověsili.

No, třeba bude rok 2017 pro mou klavírní kariéru (né, že bych nějakou měla nebo chtěla) dobrý........ a nebo taky ne, že?

Každopádně nebyl klavír nejhorší. Popravdě byl celkem dobrý (ne, nežertuji).

Za to jak jsem hrála jsem se doma odměnila čokoládou, kterou jsem následné snědla u pozorování 'Přátel'.

Co víc dodat..... přemýšlím, přemýšlím..... už vím!
Že jsem měla jeden den úspěšný v klavíru neznamená, že mám na klavír jiný názor.

S láskou
Sára :)

--------------------

S tímhle smajlíkem jsem dokončila dopis číslo tři, dala do obálky a uložila do krabice pod postelí.

Čauky všichni co tohle čtete.
Jmenuje se Sára, jéj!
To bude asi všechno co bych chtěla říct.
S láskou
Rabunka :3

Klavírová (ne)výhraKde žijí příběhy. Začni objevovat