Klavírová (ne)výhra

8.

"Nechápu, proč tu musím být." Řekla Karolína a nakrčila obočí.
"To mi povídej... Jako by nestačilo, že mám mít hodiny klavíru navíc." Přitakala jsem jí. "Viděla si Richtera?"
"Ne. Už sis zkoušela cvičit?" Řekla a ukázala na klavír v rohu místnosti. Zavrtěla jsem hlavou. "Proč?"
"Nerada hraji před nějakým vystoupením. Jsem pak nervózní." Řekla jsem a přecházela sem a tam.
Karolína kývla hlavou.

Do místnosti prišel někdo s houslemi, zavřel po sobě potichu dveře a na más kývl. Šel ke stolu, odložil si pouzdro a vytáhl housle se šmitcem. Začal housle ladit a já měla pocit, že mu ty housle rozbiji. To bylo strašné vrzání. To si to nemohl naladit doma?
Zvuk houslí se mi vždycky líbil, ale byla jsem až moc nervózní, abych to vnímala v dobrém světle.
Přišel další, usmál se na toho prvního a běžel za ním.

"Čau, kdy jdeš na řadu?" Zeptal se toho prvního a vytáhl si svoje housle. Jako vážně? Další? Tohohle houslistu jsem ale znala. Když jsem jako malá chodila do nauky, pomáhal mi. Je zvláštní, že ho hraní pořád drží. Já bych s tím sekla hned po absolventských zkouškách.
"Před tebou. Hned za nějakou holkou jménem Sára Meredová nebo co." Koukl se do programu.
"Meredová?" Zeptal se ten druhý houslista.
"Ehm.. jo. Proč? Není tu někde?" Rozhlídl se ten první houslista.
"Já jsem tady." Řekla jsem a tím upoutala jejich pozornost.
"Neznáme se náhodou?" Zeptal se nejistě a poškrabal si šmitcem zátylek.
"Myslím, že jo." Přikývla jsem. On kývl a začal si ladit svoje housle.

Do dveří strčil hlavu Richter. Usmál se a kývl na mě. "Tak pojď Sáro, jde se hrát."

•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

DOST TEČEK!

Dámy a pánové,
Tuhle část jsem začala psát asi 20. června. A nikam jsem se nedostala.
Myslím, že by bylo nejrozumnější to ukončit:
A) Dochází mi nápady. No, co dochází, já už žádné nemám.
B) Tahle něcož byla jen slepý výstřel do tmy, potom co jsem odsedla od klavíru.

Takže jsem se rozhodla to smazat.
Bude vyděná do příštího týdne. Nejpozději do 13. září bude pryč.

Mimochodem, jsem moc ráda, že jste to dotáhli až sem. Určitě máte velkou trpělivost. Jen tak dál!

S velikou omluvou se s vámi loučí
Rabunka a její Klavírová (ne)výhra.

Počkejte si na další část, ju?