Byl říjnový večer. Slunce už dávno zapadlo a zastávku osvětlovalo jen bledé světlo pouličních lamp. Občas zafoukal studený podzimní vítr a vznesl do vzduchu několik žlutých listů, jen proto, aby je vzápětí nechal spadnout na zem.
Občas se odkudsi přiřítila tramvaj. Lidé nastoupili, vystoupili a rozutekli se všemi směry spěchavše do svých domovů. Já čekal až přijede moje číslo a pozoroval dění kolem. Nervózně jsem se koukl na hodinky a zadíval se směrem odkud tramvaj měla přijet. Za pár okamžiků začaly šumět koleje a v dohledu se objevila krémovočervená K2 (*.
Zastavila. Já rychle došel ke třetím dveřím, nastoupil a posadil se na předem vyhlédnuté místo. Dveře se s pískotem zavřely, tramvaj cinkla, rozjela se a z amplionu umělý hlas oznámil další stanici. Porozhlédl jsem se okolo. Moc lidí v tramvaji nesedělo, avšakv téhle částiměsta, v tuhle hodinu to nebylo nijak neobvyklé.
Rozepnul jsem si knoflík u kabátu a ponořil se zpátky do svých myšlenek. Z přemýšlení mne občas vyrušilo strašlivé lupnutí v kloubu tramvaje - tahle kráska měla svá nejlepší léta už dávno za sebou.
Přestože to byl snad ten nejobyčejnější večer, co si člověk dovede představit, ale pro mne ten večer přichystal pravý opak...
Myšlenky hlodaly víc a víc. Nebyla náhoda, že jsem si vybral zrovna tenhle čas, tuhle cestu a tuhle tramvaj. Všechno jsem předem namyslel a teď nezbývalo nic, než doufat, že nastoupí osoba, kvůli níž jsem to všechno dělal. Neustále to ve mně vřelo. Nastoupí? Nenastoupí? Bylo jasné, že pozornost své mysli budu muset upřít na něco jiného, jinak by mě snad sežraly vlastní myšlenky.
Nevím proč, ale nenapadlo mě nic lepšího, než začít pozorovat dění kolem. Ne, že bych to nikdy nedělal, ale ten večer jsem věci okolo pozoroval s daleko větším zájmem... hltal jsem každý detail, který by jinému přišel nepodstatný. To jsem ještě netušil, co všechno mi tenhle neobyčejně obyčejný říjnový večer přinese a co vezme.(* K2; čteno [ká-dvojka], je typ kloubové čtyřdveřové tramvaje vyráběný v 70. letech minulého století.
ČTEŠ
Večerní tramvaj ✓
Short StoryObyčejný večer... obyčejná tramvaj... obyčejní lidé... NEobyčejné příběhy... Neboť všechno má svoji příčinu, důvod a důsledek; stačí se jen zamyslet. A ty největší zázraky se dějí každý den kolem nás. -jazik-