Jako první mou pozornost upoutal kluk sedící o několik sedadel dál. Nemohlo mu být víc jak osmnáct. V ruce držel telefon, v uších měl sluchátka a na sobě samé značkové oblečení. Člověk podobných lidí potká... všichni mu připadají stejní. Vlastně ani na něm nebylo nic, co by si zasloužilo nějakou zvláštní pozornost. Přes to všechno mi připadal zajímavý.
Seděl mírně shrbený s lokty opřenými o kolena. Obličej mu ozařovalo bílé světlo displeje a prsty se jakoby mimoděk hbitě dotýkaly obrazovky. Z celého jeho vzezření bylo patrné, že i kdyby ho pozorovala celá tramvaj, nejspíš by mu to bylo jedno. Vše, co ho zajímalo, bylo ukryto za obrazovkou jeho mobilního telefonu, v naprosto odlišné realitě.
Lidé si často vytváří alternativní reality. Reality, které se jim líbí víc, než ta opravdová. Jenže čím víc utíkají před tím reálným, tím větší šok je, když jsou svou opravdovou realitou dohnáni. Kolikrát už jsem toho byl svědkem...
Přemýšlel jsem s kolika lidmi si teď asi píše. Jistě jich nebude málo. Ale jsou to skuteční přátelé? Žít v jiných realitách je možná jednodušší, ale můžeme si někdy být jisti, že to všechno není jen naše vlastní lež? Třeba se ho něco takového vůbec netýká, však všechno to byly jen moje vnitřní odhady, ale lidí, kteří radši žijí v jiné realitě, se najde jistě dost, a on se jim pro mne stal v tu chvíli jakýmsi symbolem.
Napadlo mě, že jsem té osobě, s níž, jak jsem doufal, se potkám v tramvaji; mohl napsat. Odpověděla by? Netušil jsem. A stejně tak bych nevěděl, jestli mi říká pravdu nebo lže. Reálné setkání je totiž nenahraditelné... Jen mistr umí skrýt pravdu.
Bylo jasné, kam se mé myšlenky opět začínají ubírat, a tak jsem se rychle vrátil ke sledování toho chlapce. Stalo se něco pozoruhodného. Najednou se na jeho dosud kamenné tváři objevil nenápadný úsměv. Za několik okamžiků si asi uvědomil, že se neusmívá v duchu, ale doopravdy; a tak znovu rychle nasadil chladný výraz jako předtím. Pak se ještě rozhlédl kolem, aby se ujistil, že to nikdo neviděl. Já raději uhnul zrakem, snad aby si to nevykládal špatně, vtom tramvaj zastavila a nastoupili další cestující.
ČTEŠ
Večerní tramvaj ✓
Short StoryObyčejný večer... obyčejná tramvaj... obyčejní lidé... NEobyčejné příběhy... Neboť všechno má svoji příčinu, důvod a důsledek; stačí se jen zamyslet. A ty největší zázraky se dějí každý den kolem nás. -jazik-