Hvězdná brána: Otázka věrnosti

KAPITOLA 7: HON ZA NADĚJÍ

Teal'c zamyšleně pozoroval východ slunce. Noční chlad pomalu střídalo nesnesitelné teplo, které pomaloučku pulzovalo do jeho tmavé pleti. Jeho účinek pociťoval jen zlehka. Větší pozornost upíral na mladé Jaffy, již s válečnými pokřiky připravovali zbraně. Jakoby byl jeden z nich, jakoby se vrátil v čase do dob, kdy sloužil Apophisovi ve snaze pomstít se otcovu vrahovi Cronusovi. Skoro cítil jejich nadšení z boje za lepší práva a svobodu.

Jenže věděl své. Získat rovnoprávnost nemůže být tak snadné. A nikdy, nikdy ji nelze získat přeběhnutím k jinému Goa'uldovi. Všichni byli totiž veskrze stejní. Hnala je stejná touha po moci, stejná touha po krvi, stejná touha mít absolutní kontrolu nad Jaffy, kteří jim sloužili.

Bezděky se dotknul svého emblému na čele. I on kdysi žil v iluzi. A přestože se před pěti lety rozhodl pro jinou cestu, svou minulost nemohl vymazat. Sto let prožil ve lži.

Při pohledu na vzbouřence pociťoval odpor a zklamání, ale zároveň i porozumění. Vždyť bojovali za to, kvůli čemu roky pomáhal Zemi. Kvůli čemu se vzdal své rodiny i postu. Bojovali za jiskřičku naděje, že jednoho dne Jaffové stanou v tváří v tvář Goa'uldům se slovy: „Nepotřebujeme vás. To vy potřebujete nás."

Ale stálo to za to?

Už měl skoro pocit, že mrhá svým časem. Protože to vůbec nejhorší bylo o možné svéprávnosti přesvědčit ostatní Jaffy.

„Dohlížíš na ně pořádně?"

Jeho sarkasmus si nemohl s jiným splést.

Aniž by se otočil, přikývl. „Celou noc." Narovnal se a zadíval se na drobnější potyčku dvou Jaffů. „Jsou netrpěliví a unáhlení."

„Jako bys ty byl před sto lety jiný," ušklíbl se plukovník. „Ale vážně by mě zajímalo, cos v tomhle věku vyváděl ty." Teal'c se opatrně pousmál, ale vzápětí zase zvážněl. Jack mu drkl do ramene, aby ho probral z přemýšlení. „Před dnem D ses měl vyspat."

„Ty víš, že nespím, O'Neille." S otázkou v očích se k němu konečně otočil. „Dnem D?"

Plukovník se zakřenil. „To se říká, když někoho čeká něco velkýho. Sice nespíš, ale přece děláš tu svou meditaci, ne?"

„Přišlo mi zbytečné provádět kel'no'reem, když na ně někdo měl dohlížet. Navíc jsem se ani nedokázal soustředit."

„Nervy před bitvou? Řekl bych, že někdo jako ty už je připravený na všechno."

„Podle zbraní usuzuji, že nikoho nehodlají šetřit," změnil Jaffa náhle téma a váhavě pohlédl na přítele. „Zničí palác i všechny, co v něm jsou. Nemyslím si, že by někoho zajali... a nemyslím si, že by si dávali pozor ohledně Samanthy Carterové..."

„Vím, kam míříš," odvětil o něco vážněji Jack. Teal'c si všiml, že se nervózně zavrtěl. Dlouho ho studoval tmavýma očima, než plukovník přerušil ticho. „Budem si muset pospíšit, abychom ji dostali dřív než oni."

„Takže první linie?" optal se opatrně Teal'c.

„Přemýšlel jsem. Zajatce na pokusy Jah držel dole, spolu se zbraněmi. Myslím, že někde tam má i vězně. Jacob zaslechl, že do vězení se lze dostat jen z paláce, z hlavního sálu. Vzbouřenci tam půjdou ve snaze dostat Jaha."

„Jeho nezabijou, dokud jim k tomu nedá pokyn Eset," poznamenal Teal'c.

„Přesně. Stačí nám se k němu dostat co nejdřív. On bude vědět, kde je."