Hvězdná brána: Otázka věrnosti

KAPITOLA 10: NEÚSTUPNOST

Má Tok'ra právo vyvádět jako rozrušený otec?

Jacob Carter si tu otázku kladl už pekelně dlouho, vlastně už od chvíle, kdy si Selmak poradila s jeho rakovinou a dala mu možnost znovu se sblížit se svou dcerou. Proto přece v první řadě se spojením souhlasil, ne? Aby s ní mohl prožít dalších pár let.

Jenže si dobře uvědomoval, že měl jako lidský hostitel důležitý úkol.

Po celá léta byl součástí letectva Spojených států a nikdy by ho nenapadlo na tom něco měnit, i když několikrát o svém údělu pochyboval. Ale jako symbiont Selmak se přidal k Tok'rům a celý jeho život se jednou provždy změnil. Nezáleželo na tom, že byli spojenci Země. Lišili se. A od svých hostitelů nečekali jen sdílení těla. Požadovali věrnost, ne-li absolutní poslušnost. A přestože jim rozuměl, nedokázal jim zcela vyhovět. Na rozdíl od jiných hostitelů nezpřetrhal své vazby k minulosti. Na rozdíl od jiných se nevzdal bývalého života. V prvních dnech dokonce odmítal možnost, že by žil společně s Tok'ry, že by nosil jejich oděv, že by se vzdal svých pozemských funkcí. Domníval se, že bude moci vykonávat jejich povinnosti z pohodlí rodné planety.

Jak moc se mýlil. Jacobovi trvalo asi týden, než pochopil, že si nemůže hrát, že se nic nezměnilo. Že neodejde do důchodu a nepokusí se opatrně obnovit svůj vztah se synem, aby se konečně dočkal toho, že se na něj vrhnou vnoučata.

Bylo to hořké probuzení. Od té doby neustále tancoval mezi oběma stranami ve snaze zůstat nablízko své dceři i rodné zemi a zároveň čestně splatit dluh Tok'rům. Selmak byla naštěstí chápavá a dávala mu čas i prostor. To se bohužel nedalo říci o jejích druzích. Odmítali jeho opakované prosby o návštěvy Země, aniž by měl vážnější důvod. Nerozuměli jeho potřebě schovávat si osobní věci ze Země, které mohly plně nahradit tok'rovské technologie.

Nechtěl se přizpůsobit. Ale poslední dobou na sobě pozoroval známky změny a vnitřního vývoje. Bylo to správně? Že ho ovlivňuje myšlení Selmak a jejích bývalých hostitelů? Nebo si měl stůj co stůj uchovat svou lidskou mysl?

Nedokázal se rozhodnout.

Vždyť víš, že ti nevyčítám, že máš potřebu trávit čas se svou rodinou, zazněl jeho myslí klidný a uvolněný hlas Selmak.

Dojatě sklopil hlavu. Ale moje vazba k Sam ohrozila nás oba. Nemůžu rozhodovat, jako by tohle tělo patřilo jen mně.

Bylo to přece i mé rozhodnutí.

To měla pravdu. Dovolila mu obejít příkazy Tok'rů a vydat se za Sam. Ale byl si téměř jistý, že by to udělala i za jiných okolností... Za okolností, kdy by zrazovali Tok'ry zcela neprávem.

I mně na Samanthě záleží, připomněla mu znovu. V jeho mysli se jako postarší žena milosrdně usmála.

Nervózně si promnul ruce a dovolil si položit jí otázku, která ho už velmi dlouho tížila. Já vím. Ale ty jsi Tok'ra. Nevykládej si to za zlé, ale to nás odlišuje. Říkají, že my hostitelé máme právo cítit, mít pozemské vazby, ale co vy?

Selmak s odpovědí nezaváhala. Jeden od druhého jsme se hodně naučili. Já ti dala veškeré naše znalosti. Tys mi na oplátku ukázal, jaké to je mít rodinu a milovat ji, něco, co jako Tok'ra nikdy nemůžu mít. A je jen na mě, nakolik se tím nechám ovlivnit.

Pak mu v uších zazněl neskutečně melodický smích. Právě tím svým úžasným smyslem pro humor si ho Selmak získala.

Vy lidé nás stále vnímáte v hrozně děsivém světle. Řekla bych, že se podobáme mnohem víc, než si myslíš. Nebo se to možná jedna z našich stran té druhé bojí přiznat, co myslíš?