Hvězdná brána: Otázka věrnosti

KAPITOLA 6: V NOUZI POZNÁŠ (NE)PŘÍTELE

Jako vánoční dárek vkládám další kapitolu. Zároveň doufám, že brzy dokončím další u Hunger games. Tak příjemné počtení a pěkné svátky :).

Jah své slovo dodržel. Jakmile si ověřil, že informace Samanthy jsou falešné, zabil chlapce i jeho rodinu přímo před jejíma očima. Pak ji mučil, tak dlouho, že přestala vnímat nesnesitelnou bolest. Nakonec ji ale odvedl zpět do cely. Zdálo se jí, že váhá, co s ní udělá dál.

Stěny cely jí připadaly čím dál děsivější. Noční můry plné mrtvých dětí, krutostí Goa'uldů, náměsíčných i smrtí těch, které znala, jí nedovolovaly spát ani těch pár hodinek, které stráže vězňům dopřávaly. Chřadla jako zmrzlá kytka.

Derr, neznámá žena, jež jí nabídla pomoc, přinášela světlo do jejího temného světa plného bolesti. Zajišťovala, aby dostávala víc jídla i vody, a svěřovala jí informace o odboji. Sam zapomněla na svůj bývalý život a spokojila se s jeho náhražkou, protože díky podpoře v Derr jí smrt nepřipadala tak blízká. Před ní se nebála ukázat slabost, kterou před svými nepřáteli úpěnlivě skrývala.

„Křičí na mě ze spánku," přiznala jí zděšeně. „Ty děti, které kvůli mně zabil. Volají mé jméno. Prosí, abych už mluvila jen pravdu, protože jinak za nimi přijdou další. Už nemůžu mlčet. Už nedokážu snést další pohled na jejich nehybná tělíčka..."

Derr neplýtvala slovy. Pouze jí stiskla ruku, když se stráže nedívaly.

„Teď nesmíš přestat, jinak zemřeli nadarmo. No tak."

„Ale... to nejde. Proč už mě ten hajzl nezabije... Vždyť by to pro všechny bylo nejlepší..."

„Nenech se zlomit. Podívej se mi do očí. Slib mi, že jim nedovolíš zvítězit. Slib mi to."

Naléhala tolik, že Sam pomalu kývla. „Zkusím ještě vydržet..."

„Dobře. Poslouchej mě. Pomstíme ty děti. Jen ještě musíme chvíli počkat, jinak budeme zranitelné. Věříš mi?"

„Věřím," odvětila bez váhání. „Ale...co jsi zač? Proč to všechno děláš? Proč mi pomáháš?"

„Kvůli své sestře," odvětila bez váhání. „Vidím ji v tobě. Až přijde čas, pomstím se těm, co můžou za naše odloučení. Teprve až se můj úkol naplní, dojdu pokoje."

„Úkol?"

Derr mlčela. Namísto toho si Sam užasle prohlížela. „Skoro mě děsí, jak moc ji v tobě vidím. Jsi tak odhodlaná a chytrá jako ona. Dokonce máš i stejnou jiskru v očích. Když se na tebe podívám, raduji se, protože mám pocit, že je se mnou, ale zároveň se mi stýská." Odmlčela se a tvář obrátila k mřížím. „Vládcové soustavy mi vzali smysl života. Následovala jsem ji a učila se od ní. Když zmizela, nedokázala jsem naplnit její osud... Odpusť mi ten sentiment," vzpamatovala se vzápětí. „Ty máš sestru?"

„Bratra," odpověděla opatrně. „Ale poslední dobou se moc nevídáme."

„Proč?" optala se tak přirozeně, jako by zapomněla, že na ni mluví skrz celu.

„Má svou rodinu... a já zas svou práci."

„Už chápu. Teď za tu práci asi nejsi moc vděčná."

Skoro se rozesmála. Po žalostném vězení se jí každé slovo z těch slov zdálo jako vtip. „Už to bývalo i lepší." Odmlčela se. „Ale tvoje práce taky za moc nestojí."

„Pomáhám Jahovi jen proto, abych se dostala k něčemu, co mi patří. Abych dokončila, co začala má sestra. Odpusť, ale nemohu ti říci víc. Hrozí, že bys mohla něco prozradit ve slabé chvíli."