Nesmrtelné dítě

-něco je tu špatně-

Dojeli jsme do dočasnýho bydlení a já šla rovnou do svého pokoje. Byla jsem tak strašně vyčerpaná. Mett šel do toho záhadnýho pokoje. Pak jsem se rozhodla že si dám vanu. Napustil a jsem si vanu až po okraj a položila jsem se do ní. Pro mě to byl neskutečnej relax. o asi 2 hodinách jsem vylezla. Šla jsem dolů protože jsem měla hlad. Udělala jsem si tousty se sýrem a šunkou. Sedla jsem si ke stolu a koukala do blba. Najednou přišel Mett. "Chceš taky?" Zeptala jsem se ho."Ne díky nemám hlad" Odpověděl a jenom se na mě usmál a odešel do obýváku. To je divný ještě nikdy jsem ho neviděla jíst ani pít. No ale asi to byla jenom moje paranoia. Po večeři jsem uklidila talíř do myčky a šla za Mettem. "Řekni mi prosím něco o sobě?" Poprosila jsem ho a sedla si vedle něj. "A co by si o mě chtěla vědět?" Odložil mobil a začal se mi věnovat. "Kolik ti je?" Zatvářil se divně ale pak odpověděl "19" řekl. " Pracuješ?" "Jo"  Čekala jsem že to nějak rozvine ale nic. "Jakto, že toho o mě tolik víš?" Zamyslel se. "To je nadlouho" řekl trochu smutně. "Já mám času dost" Řekla jsem vtipným tonem. Povzdechl si. "No....znal jsem tvoje rodiče...." Když to řekl, zamrazilo mě u srdce. "Byly to moc fajn lidi" Stekla mi slza po tváři. Proč jsem je nikdy nepoznala? Proč neměli víc času? "Den před tou nehodou mi řekli: "Postarej se o ni, chraň ji, je to naše všechno." Jako kdyby věděli že umřou. Tak jsem tě sledoval a chránil"  Hned jak to dořekl jsem mu odpustila že mě sledoval, bylo to přání mých rodičů. Pak se na mě koukl a zatvářil se smutně. Měla jsme tiž mokrou tvář a napuchlá oči. Brečela jsem. Hned mě objal. Nevadilo mi to spíš mě to uklidňovalo. "Tak moc mi chybí" Řekl jsem mezi vzlyky. "Já vím.... mě taky" Hladil mě po zádech bylo to uklidňující. Byla jsem zabořená do jeho trika a cítila jeho vůni. Po chvíli jsem se už uklidnila ale pořád jsme se objímali. Nevadilo mi to. I když byl chladný jako led. "Všichni mě vždycky opustí. I Casandra to udělala" Zase jsem začala brečet. Jsem neuvěřitelná citlivka. "Já tě nikdy neopustím. Nikdy" Když tohle řekl přitáhl si mě ještě víc k sobě.

Probudila jsem se zase v pokoji. Je tak hodnej že mě sem donesl. Asi ho začínám mít ráda. Chtěla jsem si dojít na záchod ale všimla jsem si že dveře do jeho pokoje jsou pootevřený. Chtěla jsem mu poděkovat že mě donesl do pokoje. Zaklepala jsem. "Mette?"  Otevřela jsem dveře víc. Místnost byla plná velkých oken, jedno bylo otevřené, nebyla tam žádná postel. Zato tam byla spousta knih a starých desek. "To je divný nepije, nejí, nespí, je studený jako psí čumák. To nechápu. Zavřela jsem dveře a vydala se dolů nasnídat se.Dala jsem si lupínky s mlíkem. "Dobrý ráno" Do kuchyně přišel Mett. "Dobrý" odpověděl. "Ty nebudeš jíst?" Zeptala jsem se, asi po 10 min. "Ne už jsem jedl" Najednou jsem si všimla krvavého fleku na jeho triku. "Pane bože, nestalo se ti nic?" Vystřelila jsem k němu a ukázala na docela větší skvrnu na jeho bílém triku. "To nic není..tekla mi z nosu krev, a asi mi ukápla." Nervozně se usmál a sundal si triko. Měl hrozně vypracovaný tělo. Koukala jsme se na něj z otevřenou pusou. "Zlato zavři pusu vletí ti tam moucha" zavtipkoval.  Vražedně jsem se na něj podívala, a praštila ho do ramene. "Jdu si vzít jiný triko ať se nám tu neroztečeš" zasmál se. Já jsem ho chtěla nakopnout ale on utekl. Opravdu mi řekl zlato? to je divný. "Půjdeme dneska na výlet?" Zeptal se Mett když přišel. "Jo můžeme. a Kam půjdeme?" Chvíly přemýšlel. Vypadal tak sladce když přemýšlel. najednou se usmál. "Co?"  zeptala jsem se. "Nic. a už jsem to vymyslel"  "Jo a kam teda půjdeme?" zeptala jsem se. "To je překvapení" skousl si ret. "Jdi se oblíknout" Řekl mi protože jsem byla pořád v pyžamu. Tak jsem šla a vzala jsem si (media) 

"Tak pojď už" zavolal na mě Mett asi po 10 minutách  od dveří. "No jo vždyť už jdu"  Řekla jsem a běžela ze schodů. Najednou  jsem zakopla a letěla dolů. Připravovala jsem se na pád, ale nespadla jsem,  někdo mě chytil. Otevřela jsem oči a kdo mě nedržel. Mett. "Pane bože děkuju" Zbořila jsem se hlavou do jeho trika. "Nemáš za co" Řekl se smíchem a postavil mě na zem. "Ale jakto že si tu byl tak rychle vždyť už jsi byl venku?" zeptala jsem se. "Pojď" Odběhnul od tématu. Zase...........................................................