Nesmrtelné dítě

-Únos-

Dorazila jsem domů.Rychle jsem proběhla celej barák ale nikde nikdo nebyl, jako na chatě. Strašně moc jsem se o něj bála. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem zoufalá. Lehla jsem si do postele a usnula. Snad zítra už přijde. Pomyslela jsem si.

Probudila jsem se a koukal na telefon, kolik je hodin. Bylo 12:00. Rychle jsem vstala a seběhla schody, jestli už se Matt nevrátil. Ani náhodou, bylo tu prázdno jako před tím. Snídani jsem vynechala, byla jsem tak nervozní ,že jsem ani neměla hlad.Šla jsem nahoru a všimla si že do Mattova pokoje je otevřeno, tak jsem tam vešla a sedla si do jeho křesla.Rozhlédla jsem se po pokoji. Je tu tak prázdno bez Metta. Co když se mu něco stalo. Stekla mi slza po tváři. Vyšla jsem z pokoje a zavřela dveře.  Slzy jsem setřela rukávem a šla do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a ležela tam jako přibitá, přemýšlím co udělat. Pak mě to napadlo, Alex ten bude vědět kde je. Kde ale seženu jeho číslo? "Ach jo " povzdechla jsem si zoufale. To mě nenapadlo. Šla jsem zpátky do Mattova pokoje a zkusila hledat nějaký jeho seznam čísel. No jo ale kdo v dnešní době.........Počkat Matt není z téhle doby. A pak jsem ho našla. Vyhledala jsem jméno Alex a vytočila ho. Prosila jsem boha aby to zvedl. Bingo zvedl. 

Alex: "Ano?" 

já: "Ahoj Alexi tady Mika, potřebuju se tě na něco zeptat."

Alex: "Ptej se."

já: "Mett zmizel. Včera nás totiž vystopovali a já jsem mu už volala psala, ale na nic neodpovídá. Jsem už fakt zoufalá." 

Doufala jsem, že  už ví o všem. Protože je to přeci Mattův nejlepší kamarád.

Alex:" Cože oni vás vystopovali? Tak to je v háji"

Já: "Alexi já mám o něj fakt strach"

Alex:" Počkej, dojedu k tobě jo? Jenom, buď v klidu, za chvilku jsem tam."

Já:" dobře, děkuju"

Zavěsil. Já jsem sešla dolů a nervózně přecházela po místnosti. Zazvonil zvonek a já utíkala otevřít. "Ahoj, díky bohu, že jsi tu" Vrhla jsem se mu kolem krku. "Ahoj" opětoval mi obětí. "Můžu, potřebuju to tu projít." Pustila jsem ho dovnitř a on proběhl dům. Byl taky upír, to jsem nevěděla. "Byl tady někdo večer, když jsi spala." Koukala jsem se na něj jak na svatýho. "Ty jsi taky upír?" Zarazil se. "Jo, taky" Byla jsem furt mimo. "Pojď, vím kde by mohl být. Na vezmi si jeho bundu" podal mi jí a já si jí vzala a šla za ním. Nastoupili jsme do auta a jeli, mě neznámo kam. "Kam jedeme?" Zeptala jsem se asi po 10 minutách.  "Jedeme do institutu upírů" prohlásil mi klidným hlasem a já myslela, že zešílím. "DĚLÁŠ SI SRANDU!!" Vyhrkla jsem ze sebe "VŽDYŤ MĚ TAM ZABIJOU!!" Byla jsem v největším stresu. "Neboj ochráním tě" usmál se. "Ale co když přepne i tobě?" Zamyslel se. "Sice bych ti nejradši vysál krev, protože nehorázně krásně  voníš, ale umím se ovládat, piju totiž zvířecí krev" vykulila jsem na něj oči. Trochu jsem se bála. On to na mě poznal. "Neboj já nekoušu" zasmál se. "Já bych mu nevěřil" Ozvalo se zezadu. Oba jsme se strašně lekli, až z toho Alex trnul volantem a všichni jsme byli jak na horský dráze. Alex zastavil a já a Alex jsme se podívali dozadu. Byl tam Matt. "Víš jak se jsem se leknul vole!" Otočil se zpátky dopředu. "Víš jak jsem se o tebe bála? Kde si jako sakra byl?! A jsi v pořádku?" Vyhrkla jsem na něj. "Neboj se, nic mi není, jsem v pohodě" Řekl jakoby nic. Praštila jsem ho do ramene a otočila se zpátky "Au" řekl ze srandy. Nebolelo ho to. "Pojedeme domů, ne?" Řekl Matt a Alex se rozjel. Cestou jsem usnula. Byl to na mě moc náročnej den. V noci jsem nespala, protože jsem se o něj bál. Zastavili jsme, ale já dělala dál, že spím. Matt mě vzal do náruče a já se mohla zase nadechnout jeho vůně. Bylo to uklidňující. Trochu jsem se zavrtěla. Uslyšela jsem jak se zasmál. Vešli jsme do domu, poznala jsem to podle toho, že jsem slyšela cvaknout dveře. Matt mě odnesl do pokoje, položil mě do postele a odešel. Chtěla jsem, aby zůstal, ale dole byla asi Alex. Vstala jsem a pomalu se plížila k obýváku. "Ty vole oni jí chtěj zabít" zaslechla jsem. Hrklo ve mě. Schovala jsem se a poslouchala je dál. "Odtáhli mě na institut a chtěli abych se jí zbavil.  Když jsem odmítnul, tak řekli že to udělají sami. Byly tady, ale nenašli jí, což je dost divný, ptrotože jí cítím,  jako by byla....." Přerušil se, najednou jsem byla přehozená přes Mattovo rameno hlavou dolů. "HEJ!" zakřičela jsem "Koukni kdo nás poslouchal" zasmál se a plácnul mě po zadku. "HEJ! To bolí a vůbec, pust mě!" Bušila jsem mu do zad. "Alexi co s ní uděláme, tohle je trestuhodné" řekl vážně. "Nevím Mette, mohli by jme jí mučit" Začala jsem ho kopat. "Co!?" Pust mě, už to nikdy neudělám, prosím!" Vyhrkla jsem ze sebe. Položil mě na zem. "Děkuju" Řekla jsem hrdě. "No nic už půjdu" řekl Alex. Šla jsem k němu a objala ho. "Děkuju za pomoc." "není zač" odtáhl se, rozloučil se s Mattem a odešel. "Normálně začínám žárlit" řekl uraženě Matt. Přiklusala jsem k němu a objala ho. "Moc si mi chyběl, už mi nikdy neutíkej jasný!" Opětoval mi objetí. "Neboj, neuteču." Dal mi pusu do vlasů. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. "Miluju tě, moc" řekla jsem. "Já tebe" usmál se. Pak se přiblížil a dal mi pusu. Tohle mi chybělo. "Půjdu spát, budeš tam se mnou?" Přikývnul, vzal mě do náručí a odnesl mě do pokoje. Uložil mě do postele a lehl si vedle mě. Přitulila jsem se k němu a usnula. Cítila jsem se zase v bezpečí. 

Ráno jsem se probudila a Matt ležel pořád vedle mě a spal? "Matte ty spíš?" zeptala jsem se. "Ne jenom jsem to zkoušel" posmutněl. "Chtěl by jsi být zase člověk?" Koukala jsem se na něj. "Chtěl a moc." Díval se do stropu. "Chceš něco jíst?" Zeptal se. Jen jsem přikývla. On se zvedl a odešel. Vzala jsem si mobil a podívala se co je nového.  Nic tam nebylo jako vždy. Přišel Matt a přinesl  mi lupínky s mlíkem. "Děkuju lásko" Poděkovala jsem mu a vzala si od něj jídlo. "Taky se půjdu najíst" Dal mi pusu do vlasů a odešel. Byl nějakej smutnej, to se mi nelíbilo. Bloumala jsem nad tím co se mu asi stalo. Bylo mi ho líto. Jídlo jsem moc nejedla. Přemýšlela jsem nad tím. Je něco špatně se mnou? Už mě má dost? Kdo by mě taky neměl dost, když mě musí furt hlídat jak malý děcko. Ach jo. Šla jsem dolů a umyla misku. Chvilku jsem byla opřená o linku a koukala do blba. Přemýšlela jsem co udělat a pak mě to napadlo. Chtěla jsem udělat romantický večer a závěrem bylo, aby mě proměnil. Ale je těžký udělat něco romantickýho když je upír, nejí ,ale pije krev.

Nakonec jsem to udělala tak, že jsem udělal cestičku od dveří až k mému pokoji. Cestičku jsem udělal ze svíček, ale zapálila jsem jenom některý, protože bylo světlo a nebylo to moc vidět. Pak jsem zalezla do mého pokoje a převlíkla se do černých upnutých šatů. Čekala jsem jenom asi 10 minut  a pak jsem slyšela cvaknout dveře. Rychle jsem se upravila a pak si lehla do postele. Dveře se otevřeli a místo Matta tam stál nějaký chlap celý v černém. Měl kapucu takže mu nebylo vidět do tváře. Zaječela jsem, ale ne moc na dlouho, Vzal nějakou věc a praštil mě s ní po hlavě a já omdlela..................