Nesmrtelné dítě

-nebojím se tě-

Vzala jsem ho za ruku a přitáhla ho k sobě spadl vedle mě. "Budeme dneska celej den koukat na filmy?" Namítla jsem. Přikývnul. "Tak já skočím pro notebook" Zvedl se a odběhl. Protáhla jsem se a všimla si snídaně u mě na stolku. byly tam toasty se sírem a šunkoua k tomu čaj. To je tak pěkný jak se o mě stará. Kousla jsem do toastu a napila se čaje. Bylo to tak dobrý že jsem to snědla dřív než přišel. Mett přišel zpátky i s notebookem. "Bylo to moc dobrý, děkuju." Usmála jsem se. "Nemáš za co." Dal mi pusu na čelo a položil se i s notebookem na postel. "Vyber něco" Řekl "Dobře"  Vybrala jsem film Nerve hra o život. Je to úžasnej film. Vzal si notebook na sebe a já se k němu přitulila. Po nějaké době jsem cítila na sobě jeho oči. "Copak?" Zeptala jsem se s úsměvem. "Nic jenom..." koukal se pořád na mě "si strašně krásná"  Začervenala jsem se. Pak se pomalu přiblížil. Byl u mě tak blízko. Chtěla jsem ho tak moc políbit. Ale udělal to první. "Polibky jsem mu oplácela. Bylo to tak moc úžasný. Pak položil notebook na zem. Nepřestával mě u toho líbat. Tak moc jsem si to užívala. Svlékali jsme se u toho. Když jsme byli úplně bez oblečení, zeptal se mě. "Opravdu to chceš?"  Bez váhání jsem ho začala líbat. Bral to jako souhlas. Byl to můj nejlepší den v životě a těch bylo sakra málo. 

Po tom všem jsem byla u něj jen přitulená a koukala mu do očí.  Taky se mi díval do očí. Měl okolo mě omotanou ruku a hladil mě po mojí. Mlčeli jsme a jen na sebe koukali. Byla to nepopsatelná chvilka. "Si tak strašně krásná" Řekl potichu a pohladil mě po tváři. "Nejsem" začervenala jsem se. "Jseš to mi nikdo nevymluví" "Ne a pšt" dala jsem mu prst na pusu. "Ne budu to rozhlašovat všude že jsi ta nejúžasnější a nejkrásnější holka na světě"  "Nech toho" Dělala jsem uraženou, a otočila se k němu zády.  Hned se ke mě přitulil a dal mi ruku okolo pasu. Dal mi pusu na krk. To už jsem se neubránila malému úsměvu. Mel vyhráno. Otočila jsem se spět k němu. Dal mi pusu. Líbal mě chtivě a začínalo to bolet. "Au to bolí" Řekla jsem do polibku a on se hned odtáhl. "Promiň."  "Jdu do koupelny" Zvedla jsem se z postele a jen ve spodním prádle zalezla do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a přemýšlela o tom co se stalo před pár minutami. "Bolí to hodně?" Uslyšela jsme za svými zády hlas. Otočila jsem se na něj a on ukazoval na velkou modřinu na mém rameni. Nic jsem neřekla a přejela po ní. Nebolelo to. Mlčeli jsme tak jsem ho jen objala.  On se skoro hned odtáhl a odešel.  Šla jsem se vysprchovat a vyčistila si zuby. Pak jsem se vrátila do pokoje ale Mett tam nebyl jen papírek na posteli.

Musel jsem nutně odjet. Promiň. Vrátím se večer.  

Mett XOXO

Nevadilo mi že odjel, vadilo že mě tu nechal a ani se nerozloučil. Papírek jsem naštvaně zmuchlala a zahodila do rohu místnosti. Oblíkla jsem se a sešla schody do kuchyně. Najedla jsem se a přemýšlela co budu dělat. Nechtělo se mi ven se procházet, tak jsem si zavolala taxi a jela do Ikei. Chtěla jsme si nějak dozdobit pokoj. Dorazila jsme tam. Bylo tam moc lidí a všichni moc hlučeli tak jsem si nasadila sluchátka a poslouchala. Vybrala jsem si tam krásnou pohovku, retro lampičku a nějaké další doplňky.  Nakonec jsem se rozhodla pro nejaké jídlo. 

Matt: Lásko kde jsi?!

Pípla mi SMSKA od Metta. Ignorovala jsem to. Měla jsem na něj vztek.

Matt: No tak kde jsi mám strach?!

Pípla znova jen jsem si to přečetla.

Matt: No tak prosím odpovídej.

Protočila jsem očima a odpověděla mu.

Já: V IKEI!!

Matt: proč si nenechala vzkaz?!

Já:  Zapomněla jsem!!

Dojedla jsem a jela do "dočasného domova" aby mě nespamoval ještě více SMSKAMA. "Ahoj" Pozdravil mě Mett který na mě čekal už u dveří. Obejmul mě, a já mu to letmo oplatila a chtěl ase odebrala do svého pokoje. Chytl mě za ruku a obrátil na něj. "Lásko co je?"  "Víš ty mi všechno tajíš. Nepiješ, nejíš,jseš studenej jako led,pohybuješ se strašně rychle, nespíš a furt někam jezdíš." Rozkřičela jsem se. on se na mě jen nevinně koukal. "Nemyslíš že je to trochu nespravedliví?! Že ty o mě víš všechno a já o tobě nic?! A to spolu chodíme a já s tebou i SPALA!!" Už jsem doslova ječela, byla jsem tak naštvaná. Jen tam stál jak opařený. Vtrhla jsem se mu ze sevření a odešla do svého pokoje. Vybalila jsme si všechny věci. Trochu jsem se uklidňovala. Najednou zaklepal na dveře. Vešel a usadil se na mojí postel. "Co chceš?!" Zeptala jsem se jedovatě. "Víš já ti nemůžu říct pravdu, nevěřila by si mi." Otočila jsem se na něj. "Víš to je to jediný co chci slyšet. Tu blbou pravdu. Jak vůbec víš že ti nebudu věřit?" Díval se do země. "Když ti to řeknu budeš se mě bát" "A to si jako myslíš nebo to víš?!" Řekla jsem podrážděně. "Myslím si to" Koukal se pořád do země. "Víš znám jedno takový hezký přísloví. Myslet znamená HOVNO vědět" dala jsem důraz na to sprosté slovo. "JÁ TO PROSTĚ NEMŮŽU ŘÍCT CHÁPEŠ?" Zakřičel.  "A to jako proč?!" Křičela jsem taky a měla slzy na krajíčku. "Protože je to zákon" "Ale jakej zákon?!" Pořád jsme na sebe křičeli. "Upíří zákon jsem upír" Dal si hlavu do dlaní. Chvilku mě to vykolejilo ale pak jsem se rozešla k němu a sedla si na postel vedle něj, a zvedla mu hlavu aby mi viděl do očí. Měl utrápený výraz. opřela jsem svoje čelo o to svoje. "Lásko to šlo říct i v klidu" usmála jsem se. "ty se mě nebojíš?" Dala jsem mu vášnivou pusu. "Ne, nebojím"  konečně zahodil jeho ustaraný výraz a usmál se. Polibek mi oplatil ale byl ještě vášnivější než ten můj.  Vyzvedl mě na sebe, aby měl ke mě lepší přístup. Pořád mě vášnivě líbal. "Lásko to už bolí" Řekla jsme do polibku a on zjemnil. "Promiň. Je to pro mě noví, líbat člověka"  "To nevadí"  pohladila jsem ho po tváři. 

"Jak dlouho už ti je 19?"  Podívala jsme se na něj. "Už skoro 100 let."  odpověděl a zatvářil se smutně. "Už 100 let jsem nikoho nemiloval tak jako tebe" Začervenala jsme se. "Miluju tě!"  Díval se mi u toho hluboko do očí. "Taky tě miluju"...........