Nesmrtelné dítě

-vezmeš si mě?-

Dorazili jsme na místo.Naštvaně jsem vystoupila z auta a šla jsem ke dveřím. Bylo zavřeno, nečekaně. Když otevřel vešla jsem dovnitř. Bylo to tam hrozně krásný a útulný.Malá kuchyň spojená s obývákem, krb a nad ním televize. pak tam byly i schody které asi vedli do pokojů. Sedla jsem si na gauč a koukala do prázdného krbu. "No ták, nebuď naštvaná" sedl si vedle mě a chytl mě kolem ramen, čímž si mě přitáhl blíž k sobě. Nic jsem neřekla a dál dělala jako že nic. "No ták, lásko" jemně se mnou zatřásl. Podívala jsem se na něj a jemně ho políbila. Nevydržela jsem se na něj zlobit. "Takže to znamená, že se na mě už nezlobíš?" Rozzářil se jako malé dítě. Znovu jsem mu dala pusu, tentokrát už byla delší a vášnivější. Začal mě líbat.  pak se odtáhl asi jenom na milimetr. "Miluju tě" řekl a pousmál se. "Taky tě miluju" začal mě znovu líbat. Tak to pokračovalo dokud nám nedošel dech. "Nepůjdeme nahoru?" Zeptal se. "Ne" začala jsem se smát. On mě vzal a přehodil si mě přes rameno. "Héj to není fér, nejsem silná tak jako ty!" začala jsem mu bušit do zad. "No a to nevadí" řekl se smíchem."Ale jo vadí!" Došel se nou přehozenou přes rameno do pokoje a pomalu mě položil na postel. Zase mě začal líbat "Lásko to bolí" řekla jsem do polibku. "Promiň" omluvil se a pokračoval. Tentokrát byl jemnější, citlivější. Začal mě slíkat a  já jeho. Byla to noc plná vášně. Bylo to neskutečný. Je tak něžný ale zároveň chtivý. Ležela jsem nalepená na něm a měla jsem položenou hlavu na jeho hrudi. Mlčeli jsem a jen si užívali přítomnosti toho druhého. "Lásko?" Zeptal se. "Ano?" podívala jsem se na něj "Mám nápad" dívala jsem se na něj "Poslouchám"  "Proměním tě, pod jednou podmínkou" "Jakou?" "Pod podmínkou že si mě vezmeš" Nevěděla jsem co říct. To bylo na mě moc rychlý. "Nemusíš odpovědět hned, jenom o tom přemýšlej prosím" Dodal. trochu se mi ulevilo. Přeci jenom je mi teprve 18. Dal mi pusu do vlasů. Myslím že ho to trochu vzalo že jsem neodpověděla hned, ale kdo by v 18 řekl na sňatek ano? Fakt ho miluju a chtěla bych s ním být už na věky, jako upírka, ale musím si to nechat projít hlavou.

Myslíš že by byli rodiče rádi jsme spolu?" Přemýšlela jsem nahlas. "Nevím, asi jo. Měli by jistotu že tě ochráním." Usmála jsem se a on s mě k sobě víc přitáhl.  "Co budeme dělat?" Nadhodila jsem. "Lásko další kolo. no jako já bych to dal ale bojím se o tebe" Zažertoval a začal se smát. Praštila jsem ho do hrudi. "Tak jsem to nemyslela ty blbečku!"  Strašně se smál. "Ale no tak myslím to vážně, nudím se" Opravdu jsem se už nudila protože jsme tahle leželi asi tři hodiny. Sedla jsem si na něj obkročmo. "Já nevím co by jsi chtěla dělat ty?" Zeptal se a já se zamyslela. "Co se tu dá dělat?" "Víš co vezmu tě na moje oblíbený místo tady jo?" Radostně jsem zakývala hlavou. vstali jsme a oblíkli se. Matt pak vyšel z chaty jako první aby se ujistil že je vzduch čistý. "Tak pojď" Řekl asi po dvou minutách a natáhl ke mě ruku. Chytla jsem se jí a šla za ním. "Vylez mi na záda a pevně se drž" přikázal mi a já se ho chytla jako klíště. U něj mě už nemůže fakt nic překvapit. Rozběhl se. Běžel tak rychle že jsem nic neviděla a skoro jsem nemohla popadnout dech. Zavřela jsem ale oči a užívala si tu rychlost. Zpomalili jsme a pak úplně zastavili. "Jme tu, už otevři oči." Pomalu jsem otevřela oči a naskytl se mi pohled na krajinu z vršku stromu. Nevěřila jsem tomu co vidím. "Tohle ani neexistuje!"  "V mým světě jo" Poznamenal klidně. Byla jsem z toho neskutečně unesená. koukala jsem se do dáli a pozorovala krajinu. Ale jako na potvoru to někdo musel zkazit. "Na obleč si rychle moji bundu" podal mi svoji bundu. "Proč? Děje se něco?" Byla jsem vyděšená ale oblíkala jsem si bundu.Bylo to dost složitý oblíkat se a u toho se držet.  "Našli nás tou bundou trochu zneutralizujme tvůj pach" Vyznělo to jako bych byla nějaká kořist. A taky jsem byla. Snesl mě ze stromu a utíkal se mnou do chaty. Když jsem tam dorazili Matt zamknul dveře a zabarikádoval je. Pak jsem šli do sklepa který byl naštěstí zařízený jako herna a ložnice.Bylo to něco jako protiatomový kryt takže se dveře nedali tak snadno vyrazit. Sedla jsem si na pohovku a mlčela. On se opřel o kulečníkový stůl. Koukali jsem si do očí a nic neříkali. "Jiná možnost už není. Proměň mě" "Vem si mě " usmála jsem se. Sklopila jsem oči a nic neříkala ale pořád jsem se usmívala. Chtěla jsem říct ano ale bála jsem se. On to ale naštěstí pochopil, že si ho chci vzít. "To myslíš vážně?" Rozzářil se. " Jenom jsem se začervenala a usmívala se dál. "Nedělej si ze mě srandu" Chytl mě a vyzvedl nad hlavu. " Ne nedělám si z tebe srandu. Ano vezmu si tě, ale už mě pust dolů!"Zasmála jsem se a uvědomila si že jsem to konečně řekla. On mě postavil na zem a objal mě strašně pevně. Obětí jsem mu opětovala. "Mette vím že máš radost, já taky, ale jestli už mě nepustíš tak mě rozmačkáš. Řekla jsem přidušeně. On povolil a odtáhl se aby mi viděl do očí. Opřel si čelo o moje. "Ani nevíš jak jsem šťastnej" Řekl potichu a jemně ale vášnivě mě políbil. Pak se najednou ozvala rána od dveří. Tak jsem se lekla že jsem nadskočila a víc se přitiskla k Mettovi. "Jdi se zamknout do ložnice já je odlákám" Řekl naštvaně. Šla jsem do ložnice. Uprostřed cesty jsem se zastavila a rozběhla jsem se za Mettem "Buť opatrný prosím" Řekla jsem a vášnivě ho políbila. "Neboj budu, Teď už jdi" usmál se. Otočila jsem se a ch těla jít ale on mě plácl po zadku. Pomalu jsem se otočila a on měl ten výraz jako 'ten je dobrej' Dala jsem mu pěstí do břicha a on za-simuloval bolest. Odešla jsem do ložnice a zamkla se. Lehla jsem si do postele a přemýšlela o tom jak bude vypadat asi naše svatba. Z toho přemýšlení jsem usnula. Když jsem se probudila nevěděla jsem jestli je noc nebo ráno, ani jsem nevěděla kolik je hodin protože mobil jsem měla nahoře. Nevěděla jsem jestli můžu otevřít. Pomalu a neslyšně jsem otevřela dveře a u toho sledovala jestli někdo není ve vedlejší místnosti. Nikdo tam nebyl. Pomalu a s těží jsem otevřela i dveře od krytu. Vyšla jsem schody. Nikde nikdo. Jako kdyby se po Mettovi a těch chlápcích slehla zem. Vzala jsem si z kuchyně nůž a pomalu procházela zbytek chaty. Všude bylo prázdno ani žádnej vskaz, zpráva, prostě nic.......

Nechal tu ale svoje všechny věci. Zkusila jsem mu volat snad 100x ale nevzal to. Psala jsem mu SMS-ky ale neodepsal. Rozhodla jsem se že pojedu do teď už asi opravdového domova. Je to super říct že mám domov. Nechal tu auto a já díky bohu uměla řídit, tak jsem si zabalila svoje i Mattovi věci a odjela jsem......................................