Nesetkání

Blátová koulovačka

Zůstala jsem na Jacoba Blacka civět. "Co tu děláš?" na nic jiného jsem se vezmohla. Jsem ráda, že jsem ze sebe vůbec něco vydala. "Přestěhoval jsem se sem" odpověděl a já se přestala mračit, usmála se a objala jsem ho. Tiskla jsem ho tak pevně, až to i mě bolelo. "Strašně jsi mi chyběl" přiznala jsem a začala jsem brečet. "Ty mě taky Bells. Ani nevíš, jak moc" to mě potěšilo. Otřel mi slzy.
Pršelo. To jsem si toho ani nevšimla? "Promiň. Jsem to ale sobec. Nechám tě stát venku, když prší. Určitě máš značkové oblečení" povzdvihl obočí a řekl "Odkdy zrovna mě záleží na oblečení?" zazubil se a já jsem o krok ustoupila a chtěla jsem ho pozvat dál, když vtom mě vzal za ruku a vtáhl do deště.

"Co to? Co když já mám značkové oblečení?" zazlobila jsem se, ale on poznal, že to jen hraju a tak se začal smát. "Když už jsme celí promoklí, proč toho si trochu neužít?" zeptal se a mě se to zalíbilo. Trávit čas s Jakem(Džejkem) mě vždy bavilo. Zazubil se na mě a já jsem neodolala jeho úsměvu. Přišla jsem s totálně úžasným plánem. Když se nedíval, tak jsem si strčila do kapsy hlínu. No co, vždyť se to opere. A šla jsem za Jakem a hodila jsem ji po něm.

Začal si to z hlavy sundávat a házet kousky na mě. "Tohle jsem ale v plánu neměla!" zakřičela jsem na něj, když jsem se před ním utíkala schovat. Nikde nebyl, tak jsem vykoukla víc. Kde sakra je? "Jaku?" zavolala jsem. Otoćila jsem se a viděla jsem ho. Byl totálně celý od bláta. Šel ke mě a začal zrychlovat.

"Ne ne ne nenenenene Jaku prosím ne" utíkala jsem a měla jsem záchvat smíchu. Dohonil mě a objal mě. Začal mě celou upatlávat od bláta.

Cítila jsem na obličeji něco studeného a uvědomila jsem si, že po mě hodil hrst bláta. Ale to už je stejně jedno, když jsem od toho byla celá. Lekli jsme se, protože někdo zatroubil na klakson. A ten někdo byla Jessica.