Nesetkání

Jako Fankeinstein

"Mami, ja jdu ve 3 k Jess, jo?" zeptala jsem se mámy, zrovna, když připravovala snídaní. Měli jsme banánovou zmrzlinu s lesními plody.
"Ale vrať se před osmou! A vem si pepřák!" varovala mě. Kývla jsem a vzala si misku se zmrzlinou. Charlie si četl noviny. "Charlie bude muset na pár dnů odjet kvůli práci" informovala mě Renné. Po chvíli jsem šla do pokoje s tam jsem strávila čas děláním úkolů až do 2:30 odpoledne.
Převlékla jsem se z domácího do uplých džín a tmavě modrého trika s dlouhým rukávem. Zdola jsem slyšela zazvonění. Šla jsem dolů po schodech a viděla Jessicu. Měla vlasy svázané do copu a na sobě bundu a čepici.
"Čáu, Bello!" pozdravila mě.
"Ahoj" usmála jsem se na ni. Hodila jsem na sebe bundu, obula boty a vyšly jsme.

Došly jsme do obchodu s šaty a Jessica se úplně rozplývala. Sedla jsem si na parapet před okno a vytáhla jsem knihu.
Jessica za mnou po pár minutách přišla. Na sobě měla tyrkysové bezramínkové šaty s motivy růží. "Pání!" předstírala jsem nadšení.
"Páni? Nic jiného na to neřekneš?" zazlobila se.
Takhle to pokračovalo dál a dál. Jessica už měla odzkoušených asi 6 šatů a já se začala nudit čím dál víc. Dozvěděla jsem se, že to Mike jí pozval na ples. Tak snad si to tam užijou. Tancování není nic pro mě, takže bych tam stejně nešla, ale i tak jsem se cítila ublížená.

Jessica si konečně vybrala šaty. Ty tyrkysové. To si je nemohla vybrat hned na začatku a já na ni nemusela čekat? Bylo už 6 hodin večer. Povzdychla jsem si. Stejně bych se jen učila, takže jsem byla docela vděčná, že se mnou Jess šla. Vyšly jsme z obchodu a šly po chodníku k mému autu. Mezitím Jessica povídala "Myslíš, že se budou Mikeovi líbit? Já myslím, že jo. Jenom jsem si je vypůjčila, tak snad je nezničím. Kdybych je zničila, tak to by byla hrůza. To bych musela..." Jessica dál povídala, ale já jí nevnímala. Viděla jsem totiž někoho známého u auta. "Hej!" utíkala jsem za ním a stihla jsem to, než si nasedl. Byl to opravdu Jake. Běžela jsem za ním, že ho obejdu, když vtom mě zarazil.
Dělala jsem jakože nic. "Jakeu! Kde si byl? Já..myslela, že se ti něco stalo! A jakto, žes mi neodpovídal na zprávy?" vyhrkla jsem.

Zamračil se na mě "Bello, já.. Chtěl jsem ti to říct už ve škole." řekl. Tím myslí ten vzkaz? "Cos mi chtěl?" zeptala jsem se ho, jelikož nevypadal na to, že by mi to sám řekl.
"Stěhuju se zpátky do Paříže" sdělil mi. Úplně mi to vyrazilo dech. Začala jsem mrkat a panikařit "Ne, to.. Jakeu! To..to nesmíš! Ty..jsi pro mě moc d-důležitý! Já.." pohladil mě po tváři a utěšil mě "Bells, to je v pohodě. Já musím odjet. Mám.. Přijali mě tam na jednu super střední a já to přijal" sdělil mi.
Začala jsem kývat hlavou "Takže mě znovu opustíš?" zase mi zlomíš srdce? Řekla jsem si vduchu.

Další díl je veku! Chvíli musím popřemýšlet, co tam všechno dám, ale bude to bezva. (Noonereadsitanywayso)