Nesetkání

Všichni se rozesmáli a jeden kluk na mě zakřičel "Já tě taky miluju" a začali se smát ještě víc. Nevšímala jsem si jich a otočila jsem se na učitele a on řekl "Obě máte neomluvené hodiny." a vyhnal nás ven ze třídy. Tím pádem jsme měli 30 minut volných. "Jak si to myslela?" zeptala jsem se jí po chvíli.
"Ale vždyť to jde úplně vidět! Jak se na tebe dívá." Srdce mi začalo rychle tlouct a já myslela, že dostanu infarkt. "Tak ty si myslíš, že mě miluje?" Zahřálo mě u srdce. "Zeptej se ho, Bello. Třeba čeká, až si toho všimneš a potom ti to nebude muset říkat."

Po ukončení vyučování jsem šla do jídelny. Sedla jsem si s Jessicou k jednomu stolu a čekala na Jaka. Po 20 minutách jsem si zašla pro jídlo. Dala jsem si rizoto s houbama, džus a salát a šla si sednout zpátky ke stolu. Snědly jsme oběd. Po půl hodině byla jídelna prázdná a Jess se rozhodla odejít. Už jsem tam čekala hodinu a půl a Jake nikde. Tak jsem odešla.

Doma jsem Jakovi nechala vzkaz "Ahoj, Jaku. Já.. čekala jsem na tebe v jídelně a ty nikde, tak jsem se chtěla ujistit, jestli jsi v pořádku. Brnkni mi."
Lehla jsem si na postel a zírala do stropu. Přemítala jsem, jestli na mě není Jake naštvaný, ale přece mi napsal vzkaz, takže.. Pořád jsem myslela jen na Jakea. Snažila jsem se ho dostat z hlavy, ale nešlo to.  Každou chvíli jsem se dívala na mobil, jestli nemám přijatou zprávu nebo hovor, ale pořád nic. Možná se stará o tátu.. Co když se mu něco stalo? Zazvonil mi mobil. Začalo mi tlouct srdce a já se začala třást. Jake? Zvedla jsem mobil. "Jaku?" zeptala jsem se.