Nesetkání

Vzpomínky

"Proč ne?" zeptal se Charlie Renne, když nesouhlasila s Charlieho návrhem, že bychom tam mohli jen na otočku. Byli jsme na ceste k našim příbuzným na chatu. Táta totiž měl jet na pracovní výlet, na který se očividně těšil víc, než sem. Jezdíme tam každý rok za babičkou a za tetou.
Aspoň se nějak odreaguju a nebudu pořád myslet na Jakea. Jsou sněžné prázdniny a já si to chci užít jak jen to jde. Byl to teprve den od Jakeova odjezdu. Táta se k nim domů byl podívat a byli tam jen jeho příbuzní, ale Jake ani jeho táta ne. Bylo zřejmé, že už odjeli a mě to stále bolelo.

Máma ignorovala tátovu otázku "Třeba tam potkáš někoho nového a zapomeneš na Jakea, Bello" otočila se na mě a usmála se. Úsměv jsem jí oplatila a povzdychla jsem si.
"Nemyslím si, že by se Bella dokázala s někým zkamarádit za 3 dny." řekl a odkašlal si "A navíc je to Bella. Ta si lidi drží od těla."
"Já jsem pořád tady!" zvolala jsem na ně a zasmáli jsme se. Smích mi dělal dobře, ale kdykoliv jsem se zasmála, vzpomněla jsem si, jak jsme se smáli s Jakem nebo jak jsme si objednali pizzu a bez placení si ji vzali.
Připadala jsem si, jako kdyby mi na světě už nikdo nezbyl. Jake tu pobyl jen 2 dny a nechal mě v naději, že se někdy vrátí.

"Jsme tu, rodino!" zvolala Renné zvesela.
"No bezva!" pokřikl falešně nadšeným tónem Charlie. Renné ho trochu obouchla do ramena pěstí, ale potom ho políbila.
"To zvládneš. Je to jen na 3 dny." povzbudila Renné Charlieho.
Zastavili jsme a já jsem vysroupila z auta. Otevřela jsem kufr a vzala si svojí tašku s věcmi a kráčela do dvoupatrové chatky, kde bydlí babička Jackie a teta Brooke přes zimu. Chatka byla zdobená malovanými kytky, ale chyběly tu opravdové kytky. Byla tu celá zahrada, ale teď na zimu byla zasněžená.
Tak ráda jsem tam chodívala v létě se kochat přirodou.

Vzpomněla jsem si, jak jsem s Jakem byla na louce a hráli tam na honěnou, když jsme byli malí. Píchlo mě u srdce a do očí se mi draly slzy.
"Ahoj Bello!" pozdravila mě teta Brooke, když vyšla ze dveřím.
Na sobě měla jen lehké oblečení, takže hned, jak pocítila mráz, začala o sebe třít ruce.
Šla jsem za ní a objala jí. Rodiče vybalovali kufry a teta šla za nimi.
"Počkej!" zavolala jsem na tetu a sundala si budnu, kterou jsem jí nabídla a hned jsem se otřásla zimou.
"Díky, Bello. Vždy víš, co je správné." nasadila si bundu a odkráčela za rodiči. Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře. Ihned jsem ucítila tu intenzivní vůni vanilky, která mi bila do nosu. Babička miluje vůni vanilky. Divím se, že jí to za ty léta neomrzelo. Porozhlédla jsem se po chatě. Byla pořád stejná. Pár místností. Žádný luxus, ale i tak to tu bylo hezké. Všechno bylo na svém místě, jak minulý rok, když jsme tu byli naposledy.
Šla jsem po schodech nahoru do druhého patra do svého pokoje, ve kterém jsem pokaždé, když sem přijedu.

Cestou nahoru mi cinkal na ruce náramek od Jakea. Sice mi ho to pořád připomonalo, ale aspoň jsem měla pocit, že je tu pořád se mnou.

Všechny věci jsem si vybalila a porozhlédla se po pokoji. Pořád jsem tu měla plakát One Direction, které jsem tam milovala, ale Jake to nikdy nepochopil. I skřín polepenou nálepkami s poníky. Nevěřím, že už je to 10 let, když jsem je tu v 8 letech lepila.
Zdola jsem slyšela smích a debatování.
Vždycky, když přijedou, tak si řeknou, co je nového a zasmějí se nad tím. To je taková nase tradice. Letos jsem se jí ale rozhodla vynechat, protože by se tam mluvilo o Jakeovi a já se na něj chci aspoň pokusit nemyslet, i když vím, že mi ho můj náramek bude pořád připomínat.

Řekla jsem všem, že se jdu projít a nikdo neměl námitky. Babička zrovna pekla buchtu.
Rozhodla jsem se, že se půjdu projít po louce. Sledovala jsem západ slunce a pod nohami mi křupal tající sníh.
Cestou jsem potkala starou známou a pozdravila ji.
Když jsem si upravovala čepici, náramek se mi o ní zachytil a potom se utrhl a spadl do sněhu.
Lekla jsem se a hned jsem ho začala hledat, ale bylo to marné. Nemohla jsem ho najít.
Slzy se mi draly do očí a já se je nechala stékat po mé tváři. Lehla jsem si do sněhu a bylo mi úplně jedno, že budu celá mokrá.

Šla jsem na chatku a všem jsem řekla, že si jdu lehnout, protože jsem unavená.
Usnula jsem.

Dělilo nás jen 9 stop. Věděla jsem to přesně. Zašeptal "Už ti neublížím, Bells" otočil se a utíkal směrem do lesa.
Utíkala jsem za Jakem, ale šlápla jsem špatně a zvrtla si kotník. Vykřikla jsem bolestí a Jake se zastavil a otočil se na mě. Začal se smát a potom zmizel.

Probudil mě zvonící mobil.
Podle vyvházejícího slunce jsem poznala že je ráno. Otřela jsem si pot z čela.
Volala mi Jessica. Chtěla jsem to zvednout, ale pípla to. Zavolala jsem jí zpátky, ale nebrala to. Co je to s ní poslední dobou? Nemá nějaké problémy? Vypustila jsem to z hlavy a šla si vyčistit zuby, učesat vlasy a převléct se.

Za chvíli jsem už byla dole. Dala jsem si babiččinu buchtu a popovídala jsem si s ní o škole. Pochválila mě že se učím.
Když jsem dojedla, babička vstala od stolu a šla talířek umýt.
Slyšela jsem klepání na dveře. Babička si toho nevšimla, protože má problémy se sluchem.
Otevřela jsem dveře a tam stál kluk mého věku s tmavě hnědými vlasy a nádherně světle modrými oči.
Na sobě měl černé tričko s lebkou a potrhané džíny.
"Ahoj" pozdravil mě a usmál se.
"Ahoj" oplatila jsem mu to. Spíš to znělo, jako otázka.
"Promiň.. Asi nevíš, kdo jsem" odkašlal si "Jsem Seth Woodson" podal mi ruku a potřasl mi jí. Měl ledovou ruku. Nedivím se, když tam tak mrzlo a on byl jen v tričku.

"Bella. Bella Swan" nervózně jsem se na něj usmála.
Chvíli jsme se na sebe dívali a on přerušil to trapné ticho.
"Já.. Tady máš" řekl a z kapsy vytáhl náramek od Jakea. Rozzářila jsem se. Přece se ztratil a roztrhl!
"No.. Viděl jsem tě včera na louce a.." začal vysvětlovat "A hledal to, co jsi hledala ty. Bylo to roztržené a ja to spravil, ale nemohl jsem najít poslední část a tak jsem ti tam dal přívěšek knihy, který jsem měl doma." usmál se na mě.
"Děkuju moc. Nechces jít dovnitř, Sethe?" usmála jsem se na něj s vděčností a on kývl.

Dneska je to trochu delší, ale bála jsem se že to zapomenu dát do přístí části :D.
V blízké budoucnosti se chystám podívat se na Once upon a time, ale dneska jsem vůbec neměla čas. (Jen tak pro zajímavost :D)