Rodiče přijeli pár minut po odjezdu Jaka. Ještě tam se mnou chvíli zůstal a povídali jsme si. Zeptala jsem se, proč mi ani jednou nezavolal a on říkal, že mu to táta zakázal a stejně mě nechtěl ještě víc ranit. Vyjela jsem na něj a řekla jsem mu se zvýšeným tónem, že jsem se psychycky zhroutila a že jeden telefonát by mi ulevil. Aspoň bych věděla, že je v pořádku. Že už se na mě nezlobí. Zakřičela jsem na něj ať vypadne a hned jsem toho litovala. Jake byl očividně smutný. "Myslel jsem, že jsi ráda, že jsem se vrátil." podíval se na mě psíma očima. Odfrkla jsem si. Samozřejmě, že jsem ráda. To snad nevidí? S Jakem jsme se nikdy nehádali. "Přijel jsem jen kvůli tobě. Celé 2 roky jsem usilovně přemlouval tátu, ať se tam vrátíme a když se tu objevím, tak na mě křičíš?" zvýšil hlas a něž jsem stačila cokoli říct, zabouchl za sebou dveře. Málem je vyrazil z pantů.
Přijel kvůli mě? Začaly se mi drát do očí slzy a rozbrečela jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Za 10 minut se otevřely dveře a dovnitř vešel Charlie a Renne, mí rodiče. Chcou, abych jim říkala jmény. Taky by mě štvalo, kdyby mi pořád někdo říkal "mamiiii podívej co jsem nakreslil, mamiiii ona to snědla, mamiii mamiii" z toho bych se asi zbláznila. Viděli mě, jak brečím, odložili tašky s přišli ke mě. "Co se děje, zlato?" zeptala se mě starostlivě Renne. Otřela jsem si slzy a posmrkla si. "Jacob se vrátil" rodiče měli ustaraný výraz. Táta si poškrábal knírek a začal "To je snad dobře ne?" divili se. "Ne.. Teda ano.. Ale.. No my se pohádali" Renne mě hladila po ruce. "To bude dobré zlato. Chceš udělat čaj?" přikývla jsem.
Charlie vyšel z koupelny. "Bello, můžeš si, prosím vymyslet nějakou dobrou výmluvu, pro tohle?" povzdvihl Jakovo oblečení. Musel to tu zspomenout.. No, moc to už jako oblečení nevypadalo. Vše jsem mu pověděla a on se usmál "Však jste si užívali ne? Tak proč jste se pohádali?" "No on.. Zeptala jsem se ho, proč odešel a proč mi nezavolal a tak to začalo" otřela jsem si slzy a vysmrkala se. Už dost brečení. Musím být silná. Jakovi nedovolím aby mi znovu zlomil srdce. Už nikdy.
Večer jsem se rozhodla, že si napíšu úkoly. Za úkol z Biologie máme napsat esej o tom, k čemu nám v životě znalost biologie bude. Nejradši bych napsala, že k ničemu, ale už si žádné F nemůžu dovolit. Tentokrát chci mít minimálně B+ (A-1, B-2, C-3,D-4,F-5) Jelikož učitele znám a vím, čím ho zaujmout, dovolila jsem si tam trochu připsat něco o taxonomii rostlin. Dopsala jsem to, zaklapla jsem počítač s usnula.
Vzbudila jsem se a podívala se na hodiny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo 7 ráno a bylo pondělí. Škola. Jake. V puse jsem cítila nepříjemnou pachuť a šla se umít. Jakmile jsem se podívala do zrcadla, lekla jsem se. Měla jsem totálně roztečenou řasenku. A byla jsem celá opuchlá. Odlíčila jsem se a učesala si vlasy. Moje vlasy bývají krásně příjemné a lesklé, ale dneska mám prostě blbý den. Na jednu stranu je úžasný tím, že včera přijel Jacob, ale potom zase hrozný tím, že jsme se pohádali a já mu musím čelit ve škole. Nemohla jsem uvěřit tomu, že už tu se mnou zase bude. Teda pokud si to po včerejší hádce nerozmyslel.
Osprchovala jsem se a dala si řasenku. Ostatní holky si vyplňují si obočí a tak, ale já ho mám tak akorát. Jess mi to závidí. Říká, že bez make upu by ani nevykročila z domu. Vzala jsem si na sebe khaki džíny a červené triko s dlouhým rukávem. Oblečení moc neřeším. Kluci mě moc nezajímají. Jsem samotářka, ale kdyby se objevil "ten pravý", tak bych i udělala výjimku.
Dojela jsem do školy ve svým ojetým autě. Viděla jsem Jess jak na mě mává. Šla jsem za ní "Ahooj" usmály jsme se na sebe. "Tak co Jake?" zašklebila se. "Ále. Ani se neptej" "Stalo se mezi váma něco?" všechno jsem jí řekla. "To dáte zase do pořádku." šli jsme do školy. Když jsme byli u skříněk, přišel za mnou Mike Newton. "Čáu Bello" pozdravil mě a pokračoval "Takže.. No. Chtěl jsem se tě zeptat.. No prostě se pořádá jedna.. párty a já..no.. chtěl jsem se tě zeptat jestli bys.. náhodou třeba nešla? Se mnou." vysoukal ze sebe. "Hmm..no já.. Nevím Mikeu. Ještě o tom popřemýšlím." nervózně se usmál. "Tak to jee .. Supér" chtěl si se mnou plácnout, ale já byla moc pomalá a nestihla jsem zareagovat. Nervózně se poškrábal na hlavě. Nechtěla jsem ho brát Jessice, protože se jí Mike líbí. "Tak to bylo docela trapný" řekla potichu Jessica. "Čau Mikeu!" zakřičela na něj Jessica. Otočil se k nám, když vtom uklouzl na podlaze a všichni se začali smát. Jessica mu šla na pomoc.
Rychle jsem se otočila ke své skřínce, protože kdyby věděl, že jsem ho viděla upadnout, cítil by se ještě trapněji. Zadala jsem heslo do skříňky 4685 a otevřela ji. Jess už stála u svojí skřínky, vedle mé. Vypadl z tama žlutý lístek a spadl na zem. "Co to je?" zeptala se Jess, když si toho všimla. Zvedla jsem ho a přečetla ho. "Sejdeme se po škole v jídelně. Chci s tebou mluvit. -J"
