Na útěku
Pádím kolem jezera.
Palác už mám na obzoru.
Tyčí se do výšky, dotýká se mraků a zdá se jako by rostl dál a dál...
Škoda, že já nejsem tak svobodný jako on.
Chtěl bych vidět ptáky, jak létají nad mraky. Sakra, chtěl bych být ten pták.
Jenže nejsem. A nebudu.
Ohlédnu se.
Nikde nikdo.
Hvězdy se třpytí na hladině jezera, která je tichá a poklidná.
Tolik rád bych do ní skočil.
Ještě jednou se rozhlédnu.
Opravdu nikde ani živáček.
Ne Jacku ty musíš běžet dál.
Dobře. Dobře.
Naposledy se podívám na tu krásu kolem, když v tom mě někdo zezadu chytí a zakryje mi oči.
ČTEŠ
She, The Universe
Short StoryOna byla vesmír. Ona byla všechno. Byla stejně chladná jako ta nicota vesmíru. Nikdo ji neunikl. Až na jednoho... ©҂
