S tou zábranou jsem to asi neměl říkat. Jeden z poskoků Jackozrádce mě totiž chytil za nohu. Fakt, smůla se mi lepí na paty. Doslova.
Obrovská ruka mě táhla do temných hlubin. Začaly se o mě otírat slizké věci a já se vždycky zachvěl. Klesali jsme níž a níž a já čím dál víc cítil nevítán okolním prostředím.
Tomu člověku to vážně nemyslí. Samozřejmě, jestli se chce utopit, rád ho v tom podpořím.
Jenomže ten člověk plaval pořád stejně rychle, i když se blížilo dno.
Jako by šlo prorazit.
A ono taky šlo.
ČTEŠ
She, The Universe
Short StoryOna byla vesmír. Ona byla všechno. Byla stejně chladná jako ta nicota vesmíru. Nikdo ji neunikl. Až na jednoho... ©҂