Pod dnem jezera byl další prostor.
Zní to neuvěřitelně, ale je to tak.
Propadli jsme se do ještě temnějšího prostoru se silným proudem vody, která se drala spolu s námi do nitra země.
Ten člověk má snad žábry.
Protože dýchací přístroj rozhodně nemá.
Prostor do kterého jsme padali snad neměl konce.
Bude dopad trvdý? Do hlíny, na kameny? Nebo snad dovody?
Odpověď přišla rychle. Pod naší váhou se zvedla vlna a já se Spolujackozrádcem jsem zahučeli fo vody. Hned na to se moje nohy dotkly pevného dna.
Jež, jak se vzápětí ukázalo, tak pevné nebylo. Stisk Jackozrádce povolil. Vynořil jsem se zpět na hladinu. A tam se ozval hluboký bublavý hlas:
,,Copak tady děláš chlapče?''
A pak, plnou silou, do mě udeřila voda a stáhla mě pod hladinu. Nebo to voda nebyla?
ČTEŠ
She, The Universe
Short StoryOna byla vesmír. Ona byla všechno. Byla stejně chladná jako ta nicota vesmíru. Nikdo ji neunikl. Až na jednoho... ©҂
