She, The Universe

#25

Asi jsem omdlel.
Protože když jsem znovu procitl, už jsem nebyl zahalen tmou, ale mé oči mhouřily oči proti žlutému světlu žárovky.

Probudil jsem se v jakési útulné místnosti, kde všude vysely obrázky jedné a té samé chobotnice. ,,Ten co tu bydlí, musí mít teda hodně divnej vkus..." přemýšlel jsem polohlasně, prohlížejíc si obraz, na němž se chobotnice tvářila, jako by snědla něco obzvláště kyselého. ,,Říkal jsi něco?" ozvalo se odněkud, až jsem nadskočil. Nato se v rámu dveří objevila fialová chobotnice v kuchyňské zástěře s nápisem"Tvůj oddaný kuchař". Nemohl jsem si odpustit úšklebek. ,,Ne, ani ne..." odpověděl jsem s předstíraným nezájmem. To chobotnici očividně rozesmálo. Asi má velký smysl pro to, hledat humor v tom v čem není. ,,Ani nechceš vědět, kde jsi a kdo jsem já?" Nakloní chobotnice hlavu na stranu. Napodobím jí a odpovím: ,,Že bys byla můj oddaný kuchař?" upřu pohled na její zástěru, ,,a máš pravdu. Nevím, kde jsem. Ale je mi to jedno, hlavně že můžu dýchat,"předvedu obzvlášť hlasitý nádech a výdech. Chobotnice si zaťuká chapadlem na čelo. ,,Mimochodem jsem Jack," nabídnu ji ruku. Ona mi ji stiskne svým slizkým chapadlem a usměje se: ,,Vítej v ledovém jezeře Jacku. Já jsem Cook. Budeš mi pomáhat lovit ryby." Tak proto si mě asi nesežrala.

Přes veškerou práci, kterou mě Cook zahrnoval, to byly nejveselejší dny mého života. Později jsem zjistil, že vůbec neměl nikdy v úmyslu mě sníst. Dokonce jsme ses Cookem sblížili natolik, že už na stěně nevisely pouze obrázky jeho, alei mě.