She, The Universe

#35

Nejsem schopen slova.
Jsem příliš ochromen tím, že tu nikde není portál.
Jak jsem se sem dostal?
No ano.
,,Jak jsem se sem dostal?"
Podívám se jednomu z nich do očí. Stojí v popředí, má tmavé hnědě vlasy a jeho oči září studenou blankytnou modří. Zároveň jako by z něj vyzařovalo jisté uklidňující teplo a žár, působící ochranitelským dojmem. Za ním stojí dívka, s velice pronikavýma až nelidskýma elektricky modrýma očima, které jako by se na mě zároveň dívaly a zároveň ne a zrzavý kluk, jehož oči vyjadřují nikdy nekončící nechápavý pohled.
Zvláštní trojka.
Jestli jsem se něco naučil, dívej lidem do očí a lépe je poznáš.
No jestli to je pravda, tak tady si nejsem úplně jistý.
Ten v popředí mi podal ruku:
,,Lavička je pohodlnější ne?"
Ti dva vzadu se ušklíbnou.
Chytím se ruky a nechám se vytáhnout nahoru.