Miami [JB FF]

Cheater

"Podvádí tě, Nat," vyšlo z Báry, které jsem zavolala zpátky, potom co Justin s pochopením odešel.
"Jak jako podvádí? To není možný!" hrnuly se mi slzy do očí.
"Viděla jsem je, když spolu byli na obědě. Šla jsem koupit Agnes něco k jídlu, protože ten lazar pořád leží doma. Začínám si myslet, že simuluje," odbočila na chvíli z tématu, "ale to je jedno. Seděl s ní v restauraci, drželi se za ruce a každou chvíli jí ty ruce líbal," řekla se znechucením v hlase. "Nevím, co ona má a ty ne," řekla konejšivě a já už pustila slzy proudem.
Jak mi to mohl udělat, miluju ho i přes všechny jeho chyby, přesto, jak se ke mně chová.
"Třeba tam s ní byl pracovně," řekla jsem roztřeseným hlasem.
"Líbali se, Natálko," povzdechla si. Takhle mi neřekla.. ani nevím, kdy to bylo naposled. Tohle je už vážné. Mám pocit, jako kdybych mohla slyšet své srdce pukat.
"Zapomeň na něj," zašeptala.
"Já nemůžu, chápeš?! Přijede sem! Do Miami!" hystericky jsem brečela.
"Cože? Jak to?"
"Jede sem za prací.."
"Aspoň si s nim budeš moc promluvit.." odmlčela se, "a rozkopat mu držku," řekla tiššeji.
"Uklidni se Báro, už jsem se rozhodla, co udělám," povzdychla jsem si.
"A co?"
"Budu dělat, jako že o tom nevím."
"No to si ze mě děláš prdel ne?"
"Ne, Báro. Miluju ho, pokud se se mnou bude chtít rozejít, udělá to. Ale já se s ním rozcházet nebudu," řekla jsem zoufale. Možná bych byla pro někoho blbá, ale já Edwarda potřebuju.
"Jsi fakt..," zhluboka vydechla, "no to je jedno, dělej si, co chceš," ukončila náš rozhovor o Edwardovi.
"Ale, když si může vyrazit on, můžeš taky," dodala a já věděla, kam tím míří.
"Když už se ti pan Bieber připletl do cesty, měla by jsi s ním někam vyrazit. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi s ním spala," uchechtla se.
"Já s nim -."
"Jo, jo, já vim. Třeba by potom na něj ale Edward žárlil a přilez na kolenou," řekla vynalézavě. "Ale to už budeš budoucí paní Bieberová a -."
"Haha, fantasto," uvolnila jsem se a utřela poslední slzy, "Edward by se o tom ani nedozvěděl, že bych s Justinem někde byla," řekla jsem posměšně.
"Naty? Prosím tě. Justin je nejsledovanější objekt novinářů.."
"Hm, takže je to jasný," skočila jsem jí do řeči, "nikam nejdu."
Bára mi ještě chvíli zpovídala a pak mě zarazila.
"Počkej, až se to dozví Agnes."
"Děláš si srandu? To se nesmí dozvědět," řekla jsem zaraženě.
"Naty, to jí nemůžeš udělat. Je jeho největší fanynka," řekla Bára s nepochopením v hlase.
"Takhle.. Já ani nevím, jestli jsem ti to o tom Justinovi říkat měla. Co když chtěl být diskrétní ohledně našeho setkání?" znervózněla jsem.
"Co to meleš?"
"Prostě to nikomu neříkej, že ho znám. Ani Agnes," řekla jsem rozhodně.
"Okay teda no, tak čau," rázně se rozloučila a zavěsila.

Skvěle, uraž se. Díky, že mě chápeš.

Rozhodla jsem se, že konečně půjdu do toho zrcadlovýho sálu. Dokonce jdu pozdě, takže nejvyšší čas. Převlékla jsem se do volné tlusté mikiny s kapucí, růžové barvy s nápisem Hotline Bling na pravém prsu, pod kterou jsem si vzala bílé volné triko a pod něj ještě sportovní podprsenku. Obepínaly mě pevné, černé legíny s vysokým pasem, kvůli kterým jsem se cítila tak sebevědomě, když jsem tančila.
Vzala jsem svůj mobil a kabel k připojení k rádiu. Nasadila jsem si černou kšiltovku se síťováním zezadu na hlavě a vyšla z pokoje. Zamkla jsem za sebou a seběhla schody k recepci.
"Hey, Yov! I'm going to the mirror hall!" oznámila jsem a šla dál.
"Wait! Natalia!" zavolala na mě a přiběhla ke mně s klíčkem, který na sobě měl číslo 6.
"Here's key of the mirror hall, if you don't want to be disturbed," usmála se, upravila si svou červenou sukni a rozešla se zpátky ke svému stolu.
"Thanks," otočila jsem klíčem na ukazováčku a vydala se chodbou, která vedla mírně dolů do přízemí.
Dveře 1, dveře... 2.. ta dvojka tam asi moc nedrží.
"Počkat," přešla jsem ke dveřím, kde se kývala dvojka bříškem dolu. Snažila jsem se ji tam připevnit.
"C'mooon," začala jsem ji mačkat na místo, kde měla držet.
"Ahhhh, ne, ne, ne," zapanikařila jsem, protože mi zůstala v ruce.
"..fufuf.. Kurva, do háje," začala jsem si huhňat pod vousy a hledala místo, kam to číslo položit, protože připevnit prostě nešlo. Nakonec jsem to vzdala a naaranžovala to, jako že spadlo.
A teď rychle pryč.
Dveře 3. Poslední dveře s číslem v chodbě.
Chodba byla zakončena obrovskou posilovnou. Tak šest různých strojů vedle sebe, nasměrované na zrcadlo. Asi aby se na sebe mohli chlapi dívat, jak nádherně se jim rýsujou svaly. Pak tu byly nějaké běhací stroje a kola. V rohu byl boxovací pytel a nechyběl ani automat na proteinové tyčinky a shaky. Celá místnost byla nádherně prosvícená velkými okny a dokonale vyvětraná. Avšak, neviděla jsem tu nikoho kromě jedné uklízečky, která čistila stroj.
"Good afternoon," usmála jsem se a mávla na ni mobilem, co jsem měla v ruce.
"Good afternoon, señorita," kývla na pozdrav uklízečka a zavřela okno. Přehodila si hadr přes rameno, vzala svůj pojízdný čisticí stolek a měla se k odchodu.
"Wait! From the door two fell off the number two," musela jsem se zasmát nad tou větou. Znělo to tak debilně, že to nemohlo být dobře řečený.
"Again? Ah, thank you. I'll inform our hotel mender," křičela na mě zády, když šla rychle chodbou, kterou jsem sem přišla.
"But..! Can I?.. Aaaa už je pryč," chtěla jsem se jí zeptat, kde najdu ten zrcadlovej sál, ale už se ztrácela za rohem.
"Well," řekla jsem na liduprázdnou místnost. Začala jsem se rozhlížet a najednou jsem zahlédla další chodbu.
Ta tam byla celou dobu?
Vešla jsem do kraťounké chodby a po straně uviděla dveře číslo 5.
Kde je čtyřka? No, to je jedno.
Ve stočení na konci chodbičky byly dveře s číslem, co jsem potřebovala.
Vzala jsem za kliku, ale dveře byly zamčené. Strčila jsem klíč do klíčové dírky a otočila jím. Otevřela jsem a udělala krok na bledě hnědou plovoucí podlahu. Šla jsem vstříc svému odrazu obrovskou místností se zrcadly po všech stranách. Akorát strana s dveřmi byla bez zrcadel a měla tam místo nich lavičky.
Rádio jsem nikde neviděla, tak jsem se znovu porozhlédla po místnosti. Hned jsem zamířila ke skříňce v rohu místnosti nad jednou z laviček. Otevřela jsem ji a uviděla nádherné rádio s tím nejkrásnějším designem, co jsem viděla. Jednou rukou jsem ho vzala za držátko a druhou rukou vzala stočený kabel. Přešla jsem ke zdi naproti dveřím, položila rádio na zem a zapojila ho do elektriky. Strčila jsem jacka do otvoru, nad kterým bylo napsáno AUX a pustila písničku Deja Vu od Post Maloneho a Justina. Hned se na celý sál rozezněly nádherný uvolněný beaty toho songu.