"I'm gonna miss my flight!" zakřičela jsem na celý barák z mého pokoje.
"Honey, calm down. It's ok, we have whole hour till the plane will take off!" zakřičela na mě zpátky teta z kuchyně, kde mi dělala sendviče do letadla.
Dneska mám odlétat do Miami kvůli práci. Dělám v redakci pro jeden Iowský časopis. Píšu psychologické články pod pseudonymem a udávám zajímavé příběhy, poruchy a fobie mých "pacientů". Ve skutečnosti to moji pacienti nejsou, nemám ještě vystudovanou vysokou, dalo by se říct, že jsou to lidi, se kterými se náhodně potkám na ulici, pak se s nimi seznámím a když zjistím, že jsou něčím zajímaví, požádám je o malý "rozhovor". Samozřejmě pod podmínkou, že neuvedu jména a různé osobní údaje. Uděláme si kávičku, zapnu magnetofon a hotovo. Tímto si vydělávám.
Spíš je to tak, že právě poslední dobou nevydělávám. Mé články byly nejzajímavějšími a nejčtenějšími, však poslední dobou dochází zajímavé příběhy lidí, anebo spíš se neznám s dostatečně zajímavými lidmi, kteří by mi zajistili spokojené čtenáře. Proto prý jedu do Miami, nenajdeš tam nikoho nezajímavýho Natalio, všichni si tam píší svůj příběh. Jsou tam buď feťáci, děvky nebo lamači srdcí. Můžeš zkusit i bezdomovce. Řekl s úsměvem můj ziskuchtivý šéf, když jsem se ptala, proč mě posílá zrovna tam, a ještě k tomu na Nový rok. Chtěla jsem ho strávit se svým přítelem Edwardem, ne někde v prdeli kde nikoho nebudu znát. Předevčírem jsme se kvůli tomu pohádali, spíš teda on se hádal. Vždycky je nepříjemný jen on, všude mě zesměšňuje, musím skákat jak on píská a nikdy nejsem dost dobrá. Ale, protože toho člověka tak strašně miluju, jsem na něj pořád milá a jsem odhodlaná ho nikdy neopustit. Protože v každém člověku je dobro, akorát ho musíte najít."I won't need sandwiches, Adele! I'll order something in the plane!" zakřičela jsem na tetu Adélu znovu.
"What's happening here, why are you talking so loud?" vyšla moje osmiletá sestřenice Agnes ze svého pokoje.
"Oh, don't stress about it babygirl. You should go to bed again," řekla jsem tiše k ní a pohladila jí po hlavě. Je nemocná, má kašel už dobré dva týdny a pořád se z toho nemůže vyhrabat. Je astmatik a na těch se to drží jako klíště. Znám to od sebe.
"But i feel better," zakňučela, "and i want to say goodbye, when you are leaving," našpulila rty a protřela si oko.
"It's not forever," usmála jsem se.
"Good morning sleepy ass, you rushing again, huh? You just couldn't skip doing your make up, so you are rushing again like it was in Czech republic when we were on primary school," vyšla ze svého pokoje Barbara, nebo spíš Bára. Moje nejúžasnější, nejkrásnější, nejchytřejší a nejtrpělivější nejlepší kamarádka. Známe se strašně let, chodily jsme spolu na základku v ČR, ještě když jsme tam bydlely. Nejsme rodilé američanky, kdybych tu neměla moji americkou tetu, asi bychom se sem vůbec nedostaly. V ČR jsme si obě udělaly rok a půl vejšky a pak si sbalily saky paky a vyjely za dobrodružstvím.
"Nepředváděj se tady s tvojí angličtinou a pojď mi prosím pomoct ještě nacpat tuhle klávesnici do toho kufru," ukázala jsem prstem, ať jde za mnou.
"Jesus, na co potřebuješ klávesnici, když s sebou máš notebook?" zaklela Bára s nechutí mi pomoct.
"Bude tam prý obrovská obrazovka, která jde napojit na internet, ale musíš mít joystick nebo klávesnici, abys mohla hrát hry," mrkla jsem na ní, "ten hotel nebude nic béčkovýho."
"Takže nevydržíš bez toho zatracenýho lolka ani tam, kde budeš pracovně?" kývala ze strany na stranu Bára hlavou nad mojí nezodpovědností.
"Nechápu, jak ses v tomhle neskutečně těžkým a zodpovědným zaměstnání dokázala udržet tak dlouho s tou tvojí nezodpovědností a věčným chozením pozdě."
Dobalily jsme a já nasypala zbytek sušených červů své vodní želvě.
"Bye my lil sunshine," pohladila jsem jí po krunýři a vyšla s mými všemi zavazadly před dům. Tam jsem je dala do kufru auta tety Adele a ještě si šla do kuchyně pro mobil. Myslela jsem si, že by mi Edward mohl napsat aspoň to posrané šťastnou cestu, ale nic. Tak jsem mu napsala já:Good morning baby, going to airport rn, love you. Gonna miss you.
Zamkla jsem mobil a rozloučila jsem se s Bárou a Agnes.
"Give me a call every day, wanna know how u doin'," mrkla na mě Bára a já přesně věděla, co to znamená. Ty dva roky co chodím s Edwardem, se mě snaží podstrčit nějakýmu lepšímu klukovi, jenom aby mě dala od něho pryč. Už od začátku se jí nelíbilo, jak se ke mně Edward chová a snažila se mi tvrdit, že má syndrom "neudržitelného ptáka v kalhotech", což znamená, že má chtíč mě podvádět na každém rohu. Ale i když je Edward cokoli, není záletník, to by mi určitě neudělal. Zase jenom ke mně promlouvá Bářina nekonečná nenávist k němu.
"Sure, mum," protočila jsem očima a pevně ji obejmula.
"Bye my princess," dala jsem ještě pusu na čelo Agnes, "i'll ve back soon," a nasedla do auta.
Při cestě autem mi ještě přišla esemeska od Edwarda, ať mám pěkný let. Usmála jsem se nad tím a dále se věnovala tetě Adele, která mi něco horlivě vyprávěla, takže jsem jí něco kolikrát nerozumněla. Přece jenom mám v angličtině ještě dost, co se učit.
Když jsme dorazili na letiště, rychlostí blesku jsem se rozloučila s tetou, proběhla tou odbavovací tentononcí, ujistila se, že všechny zavadla se mnou poletí do Miami a ne do Vietnamu a nastoupila jsem do letadla. Sedla jsem si na své místo a chvíli na to letuška oznámila, že zachvilku letíme.
Než jsme vzlétli, přišly mi ještě zprávy od rodičů z ČR, že jsou na mě pyšní a ať doletím v pořádku. Miluju je.Když už mě nic nemohlo rušit, zapla jsem si do sluchátek nejnovější album od Post Maloneho (Stoney) a dívala se z okna.
Hey guys!
Hlásím se s novou ff o Justinovi. Můžu prozradit to, že to nebude taková ta typická fanfikce. Je to zaměřený na normální život. Justin je tam doopravdy Justin. Snažila jsem se vychytat, jak by reagoval na určitý věci a budu to tam používat, takže si to můžete živě představit.Děkuji za každou podporu! Můžete to sdílet se svými belieber přáteli, které si myslíte, že to bude zajímat❤❤
Dávám osobně této ff velké šance.
Miluju vás!❤
ČTEŠ
Miami [JB FF]
Fiksi Penggemar21 letá Natalia jede pracovně do Miami a střetne se se známým Justinem Bieberem. Nepoznává ho, pamatuje si ho jen ze zpráv z let, kdy si hrál na špatnýho kluka. Neposlouchá jeho hudbu, ale přesto k němu není odtažitá. Spřátelí se s ním a poznává ho...