Mysterious camp [CZ-YAOI]

#2

Vylezu z auta s kufrem a stojím tam jako opařený, přede mnou hromada lidí kteří se dívají na mě. Příjde ke mě starší usměvavý pán.

   ,,Dobrý den, potřebuju vaši kartičku pojišťovny a potvrzení.''

   ,,Umm, jo..'' znervozním a začnu se prohrabovat v batohu.

   ,,Tady'' podám mu je a odejde.

   ,,Jamesi, už pojedu, užij si to tu, ahoj'' volá na mě máma, která stojí u auta.

   ,,Ahoj..'' řeknu poslední slovo a už ji vidím z dálky odjíždět.

   Vezmu si všechny věci a odnesu si je tam, kde je mají ostaní a jdu za ostatníma do budovy kde je jídelna.

   Vejdu do místnosti a posadím se k prázdnému stolu. Kuchařky nám mezitím všem donesou polévky, a všichni se dají do jídla.

   ,,Pozor táborníci, po jídle se vám všichni představíme, rozdělíme vás do čtyřech družstev a dostanete lístek s číslem vaší chatky, ale to se vyřeší až po jídle, teď vám přejeme dobrou chuť''

   Když všichni dojedli shromáždili jsme se před budovu a začal nás rozdělovat do skupinek k vedoucím, vyjmenoval několik lidí a já jen čekal až vyvolá mě.

   ,,James Daley půjde do oddílu číslo čtyři ke Kate'' zvedl jsem se a šel za ní, byl za ní jeden kluk a čtyři holky, byl tu jen jeden kluk, a já, což jsem se divil, ale zase jsme tu asi nejstarší.

   ,,Teď vám rozdáme papírky s číslem vaší chatky a vy si půjdete pro věci a půjdete se ubytovat'' řekl a všem rozdal papírky, holkám zvlášť a klukům zvlášť. Dal mi papírek s číslem čtrnáct a já ji šel hned najít.

   Když jsem ji našel tak jsem s nejistotou vešel dovnitř a tam byli dvě dvojpatrovky a dvě malé skříně, bylo to tu celkem malé na čtyři lidi, nebo kolik nás bude, zatím tu nikdo nepřišel. Rozepl jsem si kufr a vyskládal si do jedné půlky skříně ty věci které budu nejvíce potřebovat a kufr zasunul pod postel, vzal si knížku, a otevřel ji. Ale když jsem se otočil a popošel tak se stalo něco, co jsem nikdy nechtěl aby se stalo.

   ,,Promiň, umm neviděl jsem tě..'' začal jsem panikařit když jsem narazil do černovlasého kluka, a spadla moje knížka.

   ,,To je v pořádku.''

   ,,Tady'' podal mi moji knížku s úsměvem a já si prohrábl mé červené vlasy.

   ,,Děkuju'' vzal jsem si ji, dal ji do skříně a úsměv mu oplatil.

   ,,Zdá se, že na tomhle pokoji budeme jen my dva, jinak jsem Thomas, jak se jmenuješ ty?''

   ,,James..'' řekl jsem a usmál se na mě a mezitím si začal vyndávat věci do druhé skříně, možná to tu nebude tak špátné jak jsem si předtím myslel, nebo je to možná jen moje domněnka že mi konečně bude někdo rozumnět.