Mysterious camp [CZ-YAOI]

#20

   Beru do rukou chleba s paštikou a sedám si k prázdnému stolu. Je to pravda? Opravdu by mě dokázal milovat někdo jako je Thomas? Co když všechno co mezi námi bylo, bylo myšleno upřímně? Ne dost, co si to namlouvám, moc otázek a málo odpovědí.

   ,,Dobré ráno'' říká Thomas s příjemným úsměvem a sedá si na proti mě.

   ,,Ahoj''

   ,,Rozešel jsem se s Elisabeth.'' řekl a sklonil hlavu dolů.

   ,,Všiml jsem si, můžu vědět proč si to udělal?'' zeptal jsem se na něj a nadzvedl obočí když delší dobu neopodvídal.

   ,,Víš..'' jen co to řekl tak mě chytl za ruku a podíval se mi do očí.

   ,,Je mi líto že jsem si tohle uvědomil až teď a ty si se kvůli mě tolik trápil, ale kdybych ti to neřekl tak si to vyčítám do konce svého života.'' nadechl se a pokračoval ve svém proslovu.

   ,,To tebe miluji.. Jamesi.''

   Zaskočilo mě to, nemohl jsem mluvit, jako kdybych se znovu narodil a teprve bych se učil říct první slova, trhl jsem rukou a pustil tu jeho. Nezmohl jsem se na nic, ani na jediné slovo a jen jsem na něj tupě zíral.

   ,,To že mlčíš mě bolí daleko víc.'' řekl, podepřel si hlavu, začal se dívat mimo mě a zakousl se do chleba.

   Nějakou dobu jsme jen seděli a mlčeli, což mrzelo jak mě, tak Thomase, jenže pak se stalo něco, na co v životě nezapomenu. Zvedl se, přišel ke mě, vzal mě za bradu abych se mu podvíval do očí a políbil mě. Teď a předevšemi, všiml jsem si že se na nás začali všichni zírat. Nevšímal jsem si toho, zavřel oči a užíval jsem si to. Sice to nebyl můj první polibek ale užíval jsem si to jako by to měl být můj poslední. Přestal jsem myslet na všechno co se tu zatím za těch pár dní odehrálo mezi mnou a Thomasem, vše jsem pustil z hlavy, začli jsme s Thomasem od znovu.

   Dnešní plán na dopoledne byl jasný, mohli jsme si vybrat co chceme hrát. Byl na výběr Volejbal, Fotbal, nebo nějaké deskové hry v herně. Jelikož Thomas miluje Fotbal, a chce si ho semnou zahrát, ikdyž Fotbal vůbec neumím ale nemohl jsem dělat nic jiného než mu na to kývnout aby na mě nebyl zase naštvaný. Když nad tím tak přemýšlím, tak je Thomas horší než všechny holky dohromady. Je hrozně náladovej, dokonce i více jak já.

   Když jsme se šli chystat na hru, tak jsem nemohl Thomase nikde najít, nebyl ani v Chatce ani v koupelnách. Měli jsme 5 min. na to se dostavit na hřiště. Budu tam muset jít bez něj a omluvit ho za jeho zpozdní příchod.

   Vzal jsem to kolem jídelny kde už jsem z dálky viděl Thomase sedět na zemi s balonem vedle sebe.

   ,,Kde jsi tak dlouho?'' ptá se mě Thomas když si před něj stoupnu.

   ,,Hele, to já tě hledal! Ty jsi nikde nebyl''

   ,,Jo?'' vstal, skočil na mě a převalil mě na zem, o proti Thomasovi jsem jak nějaké malé vyhublé zvířátko.

   Vyškrábal jsem se na nohy ze země, skočil jsem Thomasovi na záda a on mě chytl za nohy. Když už jsem tedy jeho, tak mě bude alespoň nosit.

   ,,Hele vy dva, nechte si to do chatky a pojďte už hrát!'' řve na nás černovlasá dívka z našeho týmu ve Fotbale které bylo kolem 13 let.

   Mé řeči o tom, že na kapitoly nemám čas už znáte, takže si myslím že je tu nemusím vypisovat znovu :D Chci vám ale strááááášně moc poděkovat za všechnu podporu, zprávy, votes, pozbuzující komentáře a hlavně za 3k přečtení! Vím že to semnou máte hrozně těžký, ale berte to tak, že ten kdo si počká, tak se dočká :D

   Doufám že se kapitola líbí. ♥

   -D.T.