Never be alone//Oh SeHun[CZ]

pt.8-pizza time

"Jasně ,ale moc ti to nepomůže."obejmul mě ChanYeol kolem ramenou a vrazil mi pusu na tvář.

"Hele! Dost už nebo se naštvu!"napřímil se SeHun a vyšel směrem ke mě.

Napřáhl ke mě ruku ,abych se zvedla ,a probodával pohledem ChanYeola.

Ten ze mě ruku stále nesundal a šklebil se na mladšího.

Natáhla jsem ruku ,abych nabízenou ruku přijala ,jenže Baek mě přes ní plácl.

"Co je?"stáhla jsem si ruku k tělu a začala jsem si jí masírovat s bolestnou grimasou v obličeji směřijící na Baeka.

"Nikam nepůjdeš. Budeš tu hezky s náma. A SeHuna pošli k vodě ,máš nás dva."

"No dovol!"vykřikl SeHun a sehl se ke mě.

Hned na to vykřikl bolestí ,když ho JongDae plácl přes zadek.

Otočil se ke mě zády a doslova po něm skočil.

Začal ho lechtat a celá místnost se zaplnila bolestným smíchem JongDaeho.

"Pojď."vytáhl mě na nohy JongIn ,když se k mučení JongDaeho přidal i Baek a Chany.

Rychle jsme vyběhli z pokoje a vydali se ke schodům.

"Jak si užívate vaše 'volno'?"scházela jsem za JongInem schody a prohlížela si ho zezadu.

Zase vyrostl.

Proč sakra všichni rostou a já jsem to malý škvrně.

"Ale tak nějak to jde. Stejně pravidelně cvičíme ,nemůžeme to prostě pustit a pak po volnu se chovat jako největší dřeva. Skoro denně cvičime jen bez trenéra ,což je někdy obtížné. Ale víš co mě nejvíce štve? Měli jsme mít volno asi pět měsíců ,ale...."

"Ale co?"

"Zkrátili nám to. Asi o tři. A k tomu často máme focení pro různé časopisy a tak."

"Proč vám to tolik zkrátili?"došli jsme spolu do kuchyně.

"Posouvají se datumy koncertů."

"A nebudete hodně- Myune!"vykřikla jsem a skočila na chlapce ,co se na mě vesele usmíval ,i když byly vidět kruhy pod očima.

"Vypadáš unaveně."cvrnkla jsem ho do nosu ,když jsem ho pustila.

"Ale prosimtě....to se ti jen zdá. Jsem rád ,že jsi po dlouhé době zase tu."zasmál se.

"Tak řekni ,jak to jde ve škole?"

"Ani se snad nep-"přerušil mě telefon.

"Promiň ,moc se omlou...vám."vytáhl z kapsy telefon.

"Tohle musím vzít."odběhl z místnosti.

"Tak odpověz aspoň mě."zamával mi před očima.

"Vždyť jsem odpověděla!"vyplázla jsem jazyk.

"JongIne ,kde je ta pizza?"

"Teprve jí budeme objednávat. Máš hlad?"

"Jo a moc."obejmula jsem si bříško a smutně jsem se na něj usmála.

"Dobře ,jdu zavolat kluky ,aby jsme to objednali."

Odešlel a já zůstala v kuchyni sama.

Neuběhly ani tři minuty a už jsem slyšela dupot na schodech.