Never be alone//Oh SeHun[CZ]

pt.11-i know everything

Hehe here u go unnieeee chimsthetic🐶🐶🐶

"Co budu dělat?"zajedu si frustrovaně do vlasů.

Co mám jen dělat?

Nemůžu ani mezi lidi ,když vím ,že mě jde poznat tak lehce.

Koukla jsem se na vibrující telefon na stole.

''Hunnie?''zvedela jsem hned hovor.

''Dobré ráno ,zlato.''uslyšela jsem jeho veselý ale i unavený hlas.

''Jak jsi se dnes vyspal?''

''Ale dobře. Co ty?''

''D-dobře.''

''Děje se něco?''

''Ne.....mělo by?''

''Dneska je doopravdy divný den.''

''Proč myslíš?''

''I když spíše ráno ,ale kdo ví..... Yeol a Baek jsou nějací tichý. Tedy jsou otravní a mluví ,ale ne tak moc jako normálně. Jsou prostě divní...''

''Jen se třeba špatně vyspali.''

''Třeba jo. To by dávalo smysl.''

''Máte dneska něco v plánu?''

''No dneska budeme trénovat po dlouhé době i s trenérem. Tedy vlastně odedneška se budeme scházet s Kasperem už denně.''

''Oh.....budu vám držet palce. Kdy se budeme moc znovu vidět? Jen my dva.''

''To nevím. Co třeba tenhle večer? Potřebuju ti něco říci.''

''To by jsme mohli. Pokud zase neusneš a nenecháš mě mrznout.''

"Jae!"

"No co....dělám si srandu ,ale stejně tě varuju."

"Už to nikdy neudělám ,slibuju. Víš co mě teď napadlo? Nechceš se podívat dneska na naši zkoušku? Tedy vlastně to nejde..."

"Proč by ne?"

"Ty dneska nejdeš do školy?"

"No....ehm...jak to říct....dneska nejdu školy."

"Jakto?"

"Prostě se na ní necítím. Ani nevypadám jako člověk....není to jedno?"

"No ,asi jo. A neříkej ,že nevypadáš jako člověk ,jsi krásná jako vždy."

"Nech toho ,Hunnie!"odvětila jsem a zakryla si jednu tvář volnou rukou.

"Tak to už nikdy předemnou ,jakožto tvým přítelem ,neříkej."řekl pobaveně.

"No dobře....Hunnie."

"Zeptám se Myuna ,jestli můžeš ,jo? Pak si ještě zavoláme ,ale zavolám já. Už se pravděpodobně budeme muset připravit."

"Vždyť je hrozně brzo!"

"Úplně vidím ten tvůj obličej. Až moc se staráš ,zlato. Už musím ,pak ti zavolám."zavěsil tak rychle ,že jsem mu ani nestihla odpovědět.

"Ach ,Hunnie....kéžby jste si aspoň někdy dali úplně volno."lehla jsem si na záda na postel a koukala do stropu.

Po chvilince se mi začaly klížit oči a možná bych i usla ,kdyby mi nezačal znova zvonit telefon.