Never be alone//Oh SeHun[CZ]

pt.4-1 am

Probudila jsem se.

Ležela jsem v posteli.

Nebyl to můj pokoj.

Nebyly to mé dveře.

Ani mé okno nebylo na svém místě.

Tohle rozhodně není můj pokoj.

Ještě horší pocit byl ten ,že jsem v té posteli s někým byla.

Ten někdo si mě tiskl k tělu.

Rychle jsem se od neznámého odsunula a snažila se v té tmě rozeznat obličej.

Byl to SeHun.

Ten hajzl ,co mě tam nechal.

Nechal mě tam mrznout ,kdo ví ,jestli náhodou nepřišel i pozdě.

Můj telefon kleknul velmi brzo ,měla bych si fakt koupit nový.

Slezla jsem z postele a všimla si mých věcí přehozených přes židli.

I přes nepříjemnou slabost jsem si na sebe navlékla všechno oblečení.

Vyšla jsem z místnoti ,hlasitě zabouchla dveře ,a rozhlédla se.

Rozešla jsem se ke schodišti ,které jsem následně seběhla.

Koukla jsem se do kabelky jestli mám vše a v další chvíli letěla k zemi a vřeštěla jak pominutá.

"Co blbneš?"vykulil oči rozespalý BaekHyun.

"Jaktože nespíš? Kam jdeš?"nechapavě na mě koukal.

"Je jedna ráno ,měla by jsi jít spát zpět do pokoje."

"K tomu magorovi ,co na mě zapomněl? Ne děkuji. Jdu domů."prošla jsem kolem něj ,ale on mě chytl za paži.

"Pust mě."přihmouřila jsem oči a on jen zavrtěl záporně hlavou.

"Pust už sakra!"začala jsem se vrtět a bouchat ho do ruky ,ale on nepovolil.

"Co se děje? Je jedna ráno ,co tady blbneš BaekHyune a.... Jae ty jsi se probudila? Jak ti je?"objevil se na vrchu schodů KyungSoo.

BaekHyun na chvíli ostřil KyungSooa a povolil stisk.

Štípla jsem ho do ruky ,on bolestně sykl a přitáhl si ji k tělu.

Tím pádem pustil mou paži a já se mohla rozeběhnout ke dveřím.

Necítila jsem se vůbec dobře ,točila se mi hlava a tělo jsem měla v jednom ohni.

Obula jsem si boty a vyšla z baráku ,nebyl totiž pro mě naštěstí zamklý.

"Hej kam jdeš?"

"Pust mě ,KyungSoo."

"Aspoň mi řekni jak ti je."

"Fajn."bez varování mi vrazil ruku na čelo.

"Vždyť úplně hoříš!"zhrozil se.

"Starejte se laskavě o sebe. Vyřiď tomu vašemu krasoňovi ,že už ho nikdy nechci vidět. Hodně štěstí v kariéře."dala jsem mu pusu na tvář ,vyvlíkla se ze sevření a vyšla po ulici.

"Doufám ,že jsem správně."řekla jsem ,když jsem zahla bezmyšlenkovitě doprava.

Zrychlila jsem krok a téměř okamžitě se dostavila bolest těla.

Zase jsem zpomalila a nakonec úplně zastavila.

Vytáhla jsem z kabelky telefon a snažila se ho uvést do chodu.

"On je vybitej? Vždyť jsem ho.... To snad není možný."chytla jsem se za vlasy a rozhlédla se dokola.

Naštěstí jsem uviděla mě velmi známý obchod.

"Už příští ulici!"zašeptala jsem nadšeně a zase se rozešla.

Prostestovalo mi celé tělo a já měla pocit ,že každou chvíli omdlím.

Přece jenom jsem se dostala domu.

Vyšla jsem po schodech ,na kterých jsem více než třikrát spadla ,nahoru.

Dobelhala se k pokoji a otevřela ho.

Ze země jsem si vzala deku a zalezla do postele.

Prostě se z toho vyležím.

+++

Tak tohle je snad nejnudnější a nejkratší part ever
Jsou tři hodiny ráno a já tady sepisuju tohle ,protože se mi chtělo
K
Luv ya bye❤❤😻😂