Never be alone//Oh SeHun[CZ]

pt.26-it's going to be better, i promise

"Mohla bych se za matkou aspoň na víkend podívat? Prosím, potřebuje mě teď."prosebně jsem zase zkoušela mého manažéra.

"Něco jsme si řekli. Máš teď napěchované schedules k prasknutí, spousty nabídek a ty chceš letět někam do...pryč. Říkám, že to tvá matka bude muset zvládnout."vyjel na mě rozzlobeně a já ustrašeně ustoupila.

"A už za mnou nechoď s takovými prosbami. Jsou to naprosté absurdity. Jdi se připravit, dělej!"skoro jsem se rozeběhla do maskérny, kde už na mě čekala WooJi.

"Tak co?"zeptala se, když jsem si usedla na židli.

Rozmrkala jsem slzy a zakroutila hlavou.

"To je mi líto."pohladila mě po vlasech.

"Koukej, taky nechápu, proč jsi musela dostat nového manažéra, ale i kdyby jsi nechtěla, stejně by se to stalo dříve nebo později."

Zbytek téměř hodiny jsme spolu nemluvili, tedy já ne.

WooJi mi vyprávěla nějaké vtipné příběhy z jejího dětství a já jen přikyvovala nebo se lehce usmála.

"Dneska se mi to líčení povedlo. Vypadáš krásně, ale ještě by to chtělo něco..."pozdvihla jsem obočí a čekala, co z ní vypadne.

"...úsměv, zlatíčko."zasmála se a já s ní.

"Tak přesně takhle se budeš muset chovat, ano? Vím, že to bude těžké, ale ty to určitě zvládneš."přikývla jsem.

"Dámy!"vběhl do dveří Tomm s úsměvem od ucha k uchu.

"Zase pozdě?"založila si ruce na hrudi WooJi.

"Zase?"zamračil se Tomm a dal tašku na stůl.

Vzal si kulmu, zapojil do zásovky a dal jí nahřát.

Začal se s WooJi škádlit a já je potichu sledovala.

"Ehm nerada ruším, ale ta kulma..."zakašlala jsem, když se to táhlo už několik minut.

"Máš pravdu!"vykřikl Tomm a začal se věnovat mým vlasům.

-

"Zvládla jsi to skvěle."políbil mě SeHun na čelo a já jsem ho obejmula.

"Ty taky."vydechla jsem mu do krku a spokojeně jsem zamručela.

Díky němu se dokážu vždy dokonale odreagovat.

"Pojď, už se nemůžu dočkat, až se převleču."odendal mé ruce z jeho boků a jednu rovnou propletl s tou svou.

"Když máš podpatky, jsi skoro stejně vysoká jako já."řekl než jsme se rozešli každý do své šatny.

Vyplázla jsem jazyk jako odpověď a rychle zalezla do šatny.

Smutně jsem povzdechla, když jsem si vzpomněla na matku.

"Doufám, že na ní dá babička pozor."zašeptala jsem si pro sebe, zadržela slzy a prohrábla si vlasy.

Svlékla jsem se z úzkých šatů a převlékla se do oblečení, ve kterém jsem přišla.

Obouvala jsem si zrovna pohodlné tenisky, když do místnosti nakoukla malinkatá holčička.

Zvědavě jsem se na ní podívala a ona na mě.

"Potřebuješ něco?"optala jsem se a začala si zavazovat tkaničky u druhé boty.

"Neviděla jste tu někde mojí maminku?"zeptala se téměř neslyšně a vešla do místnosti.

"A jak ta tvoje maminka vypadá?"usmála jsem se na ní.

"No je taková pěkná."zachichotala se.

"A něco ví-"

"EunChae!"uslyšely jsme ženský hlas a poté do místnosti vběhla mladá paní.

"Tady jsi. Kolikrát jsem ti říkala, ať neodcházíš a-"koukla na mě a zakryla si pusu.

"Moc se omlouvám, madam. Nevěděla jsem, že vás má dcera obtěžuje. Hodně mi utíká a tohle byl další z jejích úprků."začala se mi uklánět a chytla holčičku za rukáv.

"To je v pořádku, neobtěžovala mě."usmála jsem se na ní.

Ještě jednou se uklonila a vytáhla holčičku pryč z pokoje.

"Jsi připravená?"vešel téměř hned po odchodu maminky s dítětem do šatny SeHun.

Vzala jsem si kšiltovku, batoh si přehodila přes záda a přikývla.

"Skvěle, auto už čeká."když jsme přišli k zadnímu vchodu, čekal tam na nás můj manažér a nějací dva muži.

Koukla jsem se na SeHuna a ten jen pokrčil rameny.

"Cestou k autu se ani jednou nezastavíte, jasné?"zamračil se na nás.

Jen jsme přikývli a SeHun mi stiskl ruku.

Usmál se na mě a poté už nechal ty dva muže nás vést.

Hned jak se otevřely dveře se ozval ohlušující řev.

Lehce jsem zkřivila obličej a koukla na všechny ty lidi před sebou.

Všichni na nás mávali a to všechno, vypadalo to opravdu roztomile.

Tedy až na ty fotoparáty, které byly bohužel taky všude.

Koukla jsem na SeHuna, který se usmíval a všem nadšeně mával.

Neudržela jsem se začala se hrozně usmívat.

Dav se ještě víc rozkřičel a já si zakryla hořící tváře.

Ochranka nám otevřela dveře od auta a my jsme do něj nastoupili.

Když se auto rozjelo pryč, SeHun pootevřel okénko a ukázal srdce.

Po vytáhnutí okénka se na mě otočil a usmál.

"Jestli ty fotky někam dají..."zasmála jsem se a zaklonila hlavu.

"Samozřejmě že dají, trubko."pohladil mě po stehně a já mu položila hlavu na rameno.

"Všechno už bude jen lepší, Jae. Já se o to postarám."řekl po chvíli ticha.

"Miluju tě."podívala jsem se na něj se slzami v očích.

"A už nikdy nepřestanu."políbil mě a já se rozplakala.

"Vždyť já tebe taky."

+++

Takže dámy a pánové(ne že by tu nějací byli._.)s těžkým srdcem vám ohlašuji, že toto je oficiální konec:(
Tenhle příběh jsem si neskutečně užila, je to můj nejúspěšnější a to díky vááám, mým úžasným čtenářům❤
Strašně moc děkuji za všechnu podporu ve formě hvězdiček, reads a hlavně v komentech💖
Měla jsem v plánu dát ještě SMUT, ale pak mi došlo, že je trošku divné, když Jae jednu noc umře bratr a hned další noc si to rozdaj, no prostě chápete😅
Také abych byla upřímná, jsem si to tou smrtí celý příběh celkem pokazila, protože jak jsem si to po sobě četla, došlo mi jak to nedává vlastně smysl a hned jak začnete psát nesmysly, je lepší to vše ukončit(protože minimálně v mém příběhu by za pár kapitol všichni z EXO lítali i s Jae na jednorožcích...)😂
Takže ještě moc děkuji za všechny ty ohlasy na mojí slátaninu a bba bba u dalšího příběhu💕
Což mi připomíná, že připravuji příběh s Chanym, takže bych byla moc ráda, kdyby jste se na to potom také podívali❤❤❤