Never be alone//Oh SeHun[CZ]

pt.9-it's secret!

Pro tebe unnie❤ fuki1320

Probudila jsem se ,když byla ještě venku tma.

Vymanila jsem se z pevného stisku Huna a akce přelést SeHuna ,vzít si věci a vytratit se do školy bez vědomí jediného člena mohla začít.

Přelezla jsem přes to pako ,co se naštěstí neprobudilo ,a zapla telefon.

Nervózně jsem zkontrolovala jak SeHuna tak Myuna ,jestli náhodou nejsou vzbuzení.

"Jae ,co tak brzo?"zašeptal Myun.

"Škola.....probudila jsem tě?"

"Možná.....ale to nevadí ,půjdu ti udělat snídani. Já už stejně....stejně se cítím vyspalý."začal se zvedat ,ale já ho pohotově přirazila k posteli.

"Nikam. Je hrozně brzo a máte volno. Vyspi se i ty."

"Dobře. Ale co ta snídaně?"

"Něco si koupím cestou. Dobrou noc nebo spíše dobré ráno."usmála jsem se na něj ,i když pochybuju ,že to v tom přítmí šlo vidět ,a popadla batoh s věcmi.

Ještě jsem políbila SeHuna na čelo ,přičemž se roztomile ošil a otočil se ke mě zády.

Potichu jsem vylezla z pokoje a přeběhla do koupelny.

A mohla začít moje 'velmi oblíbená' každé ráno se opakující rutina.

Když jsem se asi po 30ti minutách byla konečeně spokojená se svým vzhledem ,vyplížila jsem se z koupelny a rychlostí blesku jsem seběhla schody až do předsíně.

Tam jsem se obula ,nathála na sebe kabát a mohla jsem jít.

Hned jak jsem vyšla z domu jsem si vzpomněla na nepříjemný incident.

Jak dlouho už to je?

Podle hodin na telefonu jsem měla hodně času a tak jsem se ani nějak extra nespěchala ,škola se otvírala až za půl hodiny.

Pomalým krokem jsem se vydala přibližným směrem mé školy ,a přitom jsem se modlila ,abych znovu nezabloudila.

Do školy jsem dorazilu vcelku brzo.

Ještě jí celou přežít.

"Jae! Co tak brzy?!"přišel ke mě jeden ze spolužáků.

"Myslím ,že to není tvoje starost."protočila jsem očima a zkontrolovala čas.

Teď někdy by se měla odemknout.

Stoupl si přede mě ,aby mi zabránit jít dál.

"Jsem zadaná...."založila jsem si ruce na hrudi a snažila se projít ke škole ,která se právě otevřela ,protože žáci ,kteří stáli u ní ,už začali vcházet.

On mě však chytl pevně za levé zápěstí a přitáhl k sobě.

"Co to děláš?"začala jsem ruku vymaňovat z jeho sevření ,protože jsem se skoro cítila jako v železných putech upevněných na maximum.

"Jen se chci s tebou jít projít..."

"Hej! Co jí děláš?!"oba jsme se otočili za hlasem a on mi ruku pustil.

"Name!"vykřikla jsem a rychle jsem se od mého 'věznitele' odběhla k Namovi.

"Udělal ti něco?"zeptal se opatrně ,když jsme se s ním rozešla ke škole.