pt.19-hi?

171 28 75
                                    

Zničeně jsem se natáhla na postel a zavřela oči.

Z těchto náročnějších tréninků mě asi švihne.

Možná bych mohla zavolat SeHunovi.

Možná bych se mohla taky jít najíst.

Celý den jsem vůbec nic nejedla ,kručí mě v břiše a jsem celá taková bez energie.

Podívala jsem se na hodiny.

"Půl dvanácté. Když si dám jen nějakou malou sušenku ,nikomu to přeci neublíží."vstala jsem z postele a pomalu se ploužila ke kuchyni.

"Tak copak tu najdeme."začala jsem hrabat ve skříni.

V tom mi nevyhovuje bydlet samotná.

Doma vždycky něco bylo a tady není ani kousek housky.

"Sakra."zanadávala jsem a praštila dvířkami skříně.

Sedla jsem si do tmy k jídelnímu stolu a koukala se ven na balkón.

Krásný to výhled...

Rozhlédla jsem se po místnosti a skoro ihned mě upoutala celkem velká krabice na stolečku u gauče.

"Co to...odkdy to tu sakra je?"rychle jsem se ze židle přesunula na gauč a krabici si vzala na klín.

Byl u toho i dopis.

'Mé krásné a nadané dceři ,bratr a maminka. Ps. Jak tě znám ,určitě si nic nekupuješ. Je jedno jestli nestíháš nebo jsi až moc líná. S tvým bratrem jsme se rozhodli ti poslat z Ameriky nějaké sladkosti. Máme tě rádi.'

"Mami..."přitiskla jsem si dopis k sobě a zavřela oči.

Trochu jsem usmrkla a snažila se zabránit slzám.

Když jsem si byla jistá ,že už plakat nebudu ,odložila jsem dopis a odeběhla jsem si pro nůž na rozdělání balíčku.

"No páni."řekla jsem překvapeně ,když jsem viděla kolik sladkostí se nacházelo vevnitř.

"Tolik čokolád najednou ,tolik tyčinek ,já jsem snad v nebi."popadla jsem krabici a začala jsem to sypat vše ven na stůl.

Vysypalo se i spousta sáčků s instantnímy nudlemi.

Ještě trošku jsem s tím zatřásla ,abych si byla jistá ,že mi vypadlo opravdu vše.

Něco tam bylo ,ale bylo to v té krabici velmi natěsno.

Když ani po bouchaní do dna krabice to něco nevypadlo ,podívala jsem se sama.

"Panebože!"vykřikla jsem a trošku s obtížemi jsem vytáhla krabici s již udělanou pizzou.

Stačilo jí dát jen do trouby ,aby se rozmrazila.

Vzpomněla jsem si na to ,jak jsme jí tenkrát jako malý ohřáli se SeHunem v mikrovlnce a i když byla veprostřed naprosto zmrzlá ,celou jsme jí snědli.

Mamka se z toho mohla zbláznit a už nás nikdy nenechala doma samotné.

Dneska se asi najim jak bych správně neměla ,ale kdo to řeší ,že?

Zatím co se mi dělala pizza ,jsem byla na telefonu.

"Samé bláboly..."znuděně jsem se dívala po sociálních sítí.

"Můj bože ,pizza!"vyskočila jsem na nohy a běžela k troubě.

"Trošinku připálená ,ale jde to."vytáhla jsem plech s pizzou a vyndala dřevěné prkýnko.

Chtěla jsem konečně položit ten těžký plech jenže někdo zazvonil.

Nečekla jsem ten otravný zvuk,takže jsem si horký plech pustila na nohu.

"Sakra ,sakra ,sakra! Jakej magor."odskočila jsem a chytla se za nohu.

Namočila jsem rychle hadr do studené vody a obmotala jsem si ho kolem prstů na pravé noze.

Znovu někdo začal zvonit.

"Vždyť už jdu!"zavolala jsem a rozeskála se ke dveřím.

Samozřejmě jsem ale šlápla na jeden konec útěrky a rozplácla se po podlaze.

"Sakra ,to snad není možný."zakleka jsem dnes už po několikáté.

Bolestně jsem zkousla ret ,abych aspoň trochu zapomněla na mou nohu a doskákala ke dveřím.

"O můj bože! Name!"usmála jsem se na něj.

"Ahojky.Můžu dovnitř?"ani nedořekl otázku a už se cpal dovnitř.

"Jasně ,proč ne."řekla jsem teď spíše už jen pro sebe.

"Něco ti tady spadlo ,že?"zasmál se a zavřel dveře.

"Jo ,pekáč. Kvůli tobě."odfrkla jsem si.

"Ah ,no co."pokrčil s pobaveným výrazem ramena a sjel pohledem dolů.

"Tobě ten pekáč spadl na nohu?!"poraženě jsem přikývla.

"Ukaž ,podívám se ti na to."ani jsem se sakra nevzpamatovala z toho ,že se u mě objevil skoro o půlnoci ,i když ona půlnoc asi už je ,a on už mě nesl v náruči do bytu.

Položil mě opatrně na gauč a sundal mi útěrku z nohy.

Naštěstí jsem neměla žádné popáleniny.

Začal mi promačkávat prsty a ptal ,jestli mě to bolí.

"Neboj to bude jen na chvilku ,do rána to odezní."usmál se.

"Jo ,jasně."zazubila jsem se na něj nazpět a normálně se posadila.

Koukla jsem se do kuchyně otevřenými dveřmi a lehce se zděsila.

Plech ležel na zemi a pár centimetrů od něj pizza s hořejškem k zemi.

"Kam tak vejráš?"zasmál se Nam a koukl se mým směrem.

"Já to uklidim."odeběhl do kuchyně.

Pokrčila jsem rameny a dál se rozvalovala na pohovce.

"Co tady vlastně děláš takhle pozdě?"zeptala jsem se ho zvědavě ,když se vrátil zpět z kuchyně.

"No ,chtěl jsem přijít už dříve ,ale nějak mi to nevycházelo. Od tvé mamky jsem zjistil bydliště a teď jsem konečně tady."zasmál se nervózně a já jen přikývla.

"Jae ,mohl bych něco zkusit?"zaptal se mě s pohledem k zemi.

"Jasně."pokrčila jsem rameny.

"Hlavně nekřič."přešel ke mně.

"Proč bych mě-"Nam mě začal líbat a já jsem v ten moment měla naprosto vygumováno.

Až po chvíli ,co se na mě Nam namáčkl tělem a rukou mi chytl temeno hlavy ,aby mně pozvedl hlavu ,mi to vše tak nějak docvaklo.

"Co to děláš?"snažila jsem se ho od sebe odtáhnout.

"Uhm ,notak se trochu odvaž ,Jae."

"Ty prase jedno ,ihned odejdi z mého bytu. Moc dobře víš ,že jsem zadaná. Myslela jsem ,že ti to bylo minule srozumitelné dost."odstrčila jsem ho od sebe co nejdále.

"Vypadni."zarazila jsem ho před tím než cokoliv stihl říct.

Ponořila jsem se do křesla a čekala až odejde.

+++

Ano ,řekněme že je zatím stále pondělí:))))
Nejsem teď vůbec spokojená zrovna s tímto partem extrémě moc rip😅
Nvm děkuji moc za reads votes a komentos luv yall💜
Bba bba mějte se krásně

Never be alone//Oh SeHun[CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat