Forever To/get/her

6) »Nepodařené« rande

Chlapec se rychlostí světla, avšak jemně a něžně, otřel o dívčiny rty, očekávajíc, že bude protestovat. Jen vydechla zadržovaný dech a polibek chlapci vrátila.

Madam Pinceová je objevila v objetí, tentokrát se ale nenasupila a jen se jí podivně zkřivila ústa.
James šel jako by ve snách. Lily ho vedla za ruku k obrazu Buclaté dámy.
"Telecí sele," promluvila Lily.
"Tak ses konečně dočkal, Jamesi, moc vám to oběma přeji, jste krásní mladí lidé, žijte, dokud nejste pouhým obrazem jako já."
"Telecí sele," naléhali oba.
"No, dobrá, pojďte tedy."
Vešli do společenské místnosti a usedli ke krbu.
"Jamesi, nejdřív bych šla ráda do Prasinek, vybrat šaty. Jedinou nevýhodou je, že se tam jde až po tom večírku."
"Nedělej si starosti. Kdy bys tam chtěla vyrazit?"
"V pátek. Ale, jak se..."
"Dobře, v pátek, jediné, co budeme potřebovat, je pár kouzel na změnu vzhledu."
"Věřit ti je asi dobré, že..." ušklíbla se Lily.
"To ano. Děkuji za pozvánku, krásko. Zítra tě beru na rande, po vyučování si vem něco teplého na sebe."
"Jamesi, kde jsou vlastně všichni?"
"Na večeři, v té knihovně jsme byli celkem dlouho."
Lily se uvelebila v jeho náruči a spokojeně položila hlavu na jeho hruď.
James se prsty probíral ohnivou hřívou a do společenské místnosti zatím dorazil Sirius a ostatní přátelé.
"Pottere, Evansová?! My vás celý odpoledne hledáme jako blázni, máme o vás strach a vy si tu jen tak ležíte a zíráte do krbu!"
"Drž zobák, Blacku," poradila mu Kate a s výrazem největšího znechucení se na chlapce podívala.
"Ale Phelpsová, přece bys... "
"...mi nedala košem? Dám, Blacku. A ráda."
"...přece bys nechtěla tvrdit, že jsi o ně neměla strach," dořekl povýšeně.
Hádali se tak hlasitě, že jim Lily musela udělit napomenutí.
Zatímco Remus se jen ušklíbl, Jamesovi došlo, že se podíval do Pobertova plánku a zopakoval Remusův tik.

Noc a vyučování uteklo jako voda a James s Lily měli volno. Dívka nezapomněla na pokyny, které jí chlapec dal a vzala si na sebe teplé oblečení. I když nevěděla, co jí čeká.
James už čekal u křesla ve společenské místnosti, když Lily scházela ze schodů z dívčích lonic. Byla nervózní a chlapce s uhlově černými vlasy si nevšimla. James vyskočil z křesla a okamžitě byl u nejkrásnějí dívky z ročníku. Miloval ji. Miloval ji tak, že by pro ní i zemřel.
"Jsi nádherná, Lily," řekl James a díval se do jejích smaragdových očí.
"Děkuji, Jamesi. Kam půjdeme?"
"Nech se překvapit, doufám, že mě neshodíš z koštěte."
"My máme rande na koštěti?! Zbláznil ses?"
"Ne, Lily, prosím, dej tomu šanci. Uvidíš, že se ti to bude líbit."
Dívka nejistě kývla na souhlas a James několika zkratkami dovedl Lily na famfrpálové hřiště, kde na tribuně na ně čekal piknikový koš. Nemohla dýchat dojetím, čekala schůzku minimálně v pětiset metrové výšce a zatím James použil další přirovnání. Začala se smát a její hlas se rozléhal po celém stadionu.
"Jsi nádherná, když se směješ. Nevěděla, co by mu odpověděla, tak se jen usmála.
Bavili se tak dobře, že si nevšimli, že
po hodině se na hřišti objevil Regulus Black.
"Vypadněte, tady nemáte co dělat, tohle je trénink Zmijozelu."
"Pokud sis nevšiml, Regulusi, tak jsem kapitánem nebelvírské koleje."
"Ale, Pottere, jen tady randíš. Zmiz!"
"To ano, ale pro tvou smůlu jsem i primus."
Regulus zbledl a s nenávistí pohlédl na oba nebelvírské primusy. James zahlédl, jak ho Regulus pozoruje. Popadl Lily za ruku a pomalu se vraceli do hradu.
"Promiň, netušil jsem, že přijdou zmijozelští trénovat. Tohle jsem nevychytal."
"Můžeme být rádi, že přišli, už mi začínala být zima, Jamesi. A povedlo se to." Lily se usmála.
"Opravdu? Vážně ti to nevadí, Lily?"
"Ne, a neomlouvej se, bylo to s tebou fajn. Jen bych ráda věděla, jak se zítra večer obléknu na ten Křiklanův večírek."
"To nech na mě, ano? Jsem rád, že se ti to rande líbilo."
"Pottere, co děláte tady? Neměl byste být ve společenské místnosti?"
"Paní, profesorko," ujala se slova Lily," právě jdeme za vámi s rozpisem hlídek na další měsíc. Tak jestli vám to můžeme předat tady."
"Ano, slečno Evansová, samozřejmě, Pottere, omlouvám se. Ale teď byste měli už jít do společenské místnosti."
"Jistě, paní profesorko."
"Jak jsi věděla, že ji potkáme?"
"Nevěděla, jen jsem myslela, že bych jí to zanesla po našem rande. Měla jsem to s sebou."
"Jsi dokonalá, Lily."
Šli za ruce po chodbě a povídali o všem možném. James ovšem potřeboval, aby nastal čas, kdy Lily políbí.
V chodbě ve čtvrtém patře se posadili na lavičku a dlouze se dívali jeden druhému do očí. Lily přestala téměř dýchat. James ale zahlédl paní Norrisovou, a tak se jen zmohl na to, že popadl dívku kolem pasu a běžel s ní do společenské místnosti.
Tam už byli konečně v bezpečí a nikdo je nevyrušoval. Usadili se tedy do křesla u krbu a Lily objala Jamese okolo krku. Více toho nestihli, neboť z chlapecké ložnice vyletělo cosi podobné domácímu skřítkovi napůl smíšeného s dikobrazem. Za tímto úkazem vyběhl Remus a křičel na celou společenskou místnost.
"Zachraň se, kdo můžeš, Sirius Black se zbláznil!"
Lily si jen povzdechla a pak pošeptala Jamesovi.
"Ještě, že máme dnes hlídku v devět na chodbě, ale Siriuse si uklidni sám!"
Poté odešla do dívčí ložnice.

Sirius Black se svíjel smíchy na schodech do chlapeckých ložnic a jen tak tak udržel svoji hůlku.
"Siriusi, co se děje?"
"To je...,"vydal ze sebe mezi salvami smíchu,"...já za to vážně nemůžu, on už tam tak byl..."a znovu se rozchechtal," to je náš Krátura...," a znovu se začal smát.
James pohlédl na skřítka a pronesl 'Finite'. Dikobrazí bodliny zmizely a skřítek sebou trochu trhl na znamení poděkování.
To samé pošeptal i směrem ke svému kamarádovi a Black se přestal smát, pouze se válel na zemi. Teď se rozesmála celá společenská místnost.

Po večeři šly Lily, Kate, Mary a Claire do knihovny.
"Zrychlete trošku, mám za chvíli hlídku s Potterem."
"S Potterem? Já myslela, že se něco změnilo."
"Jo, ale ne pro ostatní, zatím to ví jen pár lidí z Nebelvíru. A představ si, jak bude reagovat Zmijozel."
Výraz, který Lily nasadila, jasně dával najevo, že myslela Severuse.
"Lily, teď mě dobře poslouchej. Severus Snape je minulost, nesmíš se na něj už ohlížet. Vybral si vlastní cestu."
"Máš pravdu, Mary, ale není to tak dávno, co jsem se přestala téměř starat." Mezitím došly dívky do knihovny.
"A, slečna Evansová, máte tu knihu, děvče?"
"Madam Pinceová, donesu vám ji zítra, zapomněla jsem ji v ložnici."
"No dobrá, ale ne, že se to bude opakovat."
"Ano," hlesla Lily.
Zatímco si Kate, Mary a Claire hledaly knížku, kterou by potřebovaly k vypracování domácích úkolů, Lily začínala být nervózní. Do deváté hodiny zbývá jen pět minut. Když si nepospíší, přijde pozdě na svou hlídku.

James pohlédl na hodinky a nervózně přešlápl. Kde jen Lily může být?
Vydal se tedy do chodeb hradu, který tak moc miloval, že si ani nevšiml, že Lily celá zadýchaná sedí na parapetu na odpočívadle.
"To je mi ale podívaná, ty jsi utíkala?"
"Ne, pokoušela jsem se vyrovnat rychlosti světla, abych to stihla."
James se rozesmál. Miloval Lilyin sarkasmus. Ta se jen zmohla na úšklebek a bezděky si prohrábla rukou vlasy jako to dělá James.
"Lily, kdy jsem byl slepý?"
"Co? Asi tě nechápu..."
"Ptám se na to, kdy jsem byl slepý. Tím myslím, kdy jsem si nevšiml, že používáš moje gesta..."
Lily rozpačitě vytáhla ruku ze své hřívy a mrkla na svého společníka.
"Je to nakažlivý zvyk a já jsem si nevšimla, že bych tě jakkoliv napodobovala...," konec její věty zanikl v polibku. James se přiblížil tak nečekaně, že Lily neměla čas na jakýkoliv protest.

- Lily, konečně tě políbil a tobě se to líbí.-
- Ne, pořád je to ten blbeček Potter.-
- Přestaň si už lhát, miluješ ho.-
- Ne, teprve začínám.-