My Kitchen Sink // Jøshler - Fan Fikce

Nikoho nevolej

Jenna si nejspíš všimla toho, že nejsem úplně v náladě, jako obvykle bývám. "Děje se něco?" Nesouhlasně jsem zakýval hlavou a pousmál se. "Nic, zlato. Jen jsem trochu přetažený." Jenna se zasmála a projela mi rukou ve vlasech. "A taky nadržený, že?" Přiznávám, že jsem opravdu byl, ale měl jsem strach, že to nebylo úplně kvůli Jenne. Byl jsem samozřejmě nadšený, že jsem jí viděl, protože naše láska byla úplně jiná, než u ostatních párů. Bylo u nás opravdu docela jiné, jelikož i přes mou práci a její vytíženost jsme se stále milovali a málo kdy jsme se pohádali. A o to více mě bolelo, že jsem ji podváděl s Joshem. "Koukneme se na nějaký film?" Zeptala se mě. Věděl jsem, jak tyhle filmové večery vždy skončí. V půlce filmu se vždy začneme líbat a pak to dále popisovat snad nemusím.
"Jasně zlato. A co by si chtěla vidět?" Jenna se zamyšleně podívala do stropu. "Třeba August: Osage Country. U toho vždy brečím." Řekla po chvíli. Zasmál jsem se. "A je snad nějaký film u kterého ty nebrečíš? Však brečíš i u Toy Story." Poškádlil jsem ji. Lehce mě bouchla do ramene. "To není pravda!" "Opravdu, Jenno?" Začali jsme se pošťuchovat a políbil jsem ji. Bylo to úžasné, protože moje myšlenky na Joshe hned zmizely a já jsem se necítil provinile. "Tak já jdu do ložnice něco vybrat." Řekla mi následně a dala mi pusu. Šel jsem se ještě napít, když jsem uslyšel zapípání mého telefonu. Když jsem ho odemkl, tak přišla zpráva od Joshe:
"Nedokážu na tebe přestat myslet. Cítím se strašně, protože mám Jennu rád a nechci jí ublížit. Ale kurva. Tebe tak miluju."
Absolutně jsem netušil, co napsat. Byl jsem strašně rozhozený. Zprávu jsem nakonec vymazal a ani Joshovi neodepsal. Ne protože bych ho nemiloval, ale právě naopak. Udělal jsem jen to, o čem jsem si myslel, že je správné. Šel jsem za Jennou do ložnice a mobil si nechal naschvál dole. "Už vím co si pustíme! Doctor Strange!"
Skočil jsem za ní do postele. "I když už jsme to viděli nejmíň osmkrát?" Zeptal jsem se ironicky. "Stejně jsme to nikdy pořádně nesledovali." Odvětila a projela mi rukou ve vlasech. "A víš proč, Jenno?" Usmál jsem se a ona mě trochu strčila a zasmála se taky. Po chvilce pošťuchování jsme film nakonec pustili. O Za malou chvíli se ke mně přitulila se ke mně a začala mě líbat. Byl jsem v tu chvíli strašně šťastný, protože mi Jenna opravdu chyběla a navíc jsem věděl, že nedělám nic špatného, což se nedalo říci o tom, co jsem dělal s Joshem. Samozřejmě, že jsme se na film po pár minutách už nekoukali a skoro na to i došlo. To by se ovšem nemohlo stát to, co se stalo a co mě poznamenalo asi na celý život. Ze zdola se ozvala veliká rána. Něco jako střela ze zbraně přímo do skla. Jenna se strašně lekla a já upřímně taky. "Co to bylo? Tylere já se bojím!" Obejmul jsem ji. "Bude to v pohodě. Půjdu se tam podívat, dobře? Hlavně buď ticho." Kývla na souhlas. Vzal jsem si koště, abych měl alespoň něco na obranu, i když by se mi asi každý vysmál. Pomalu jsem šel po schodech a myslel jsem, že mi srdce vyletí z hrudi. Hned jak jsem sešel, tak jsem rozsvítil, což by asi za jiné okolnosti nebyl nejlepší nápad. Naše dveře, které byly ze skla, byly úplně roztříštěné. Na zemi někdo ležel. Měl kapucu a byl zakrvácený. Pomalu jsem k němu došel a podíval se na něj. Byl to Josh. Koště jsem hodil na zem a zavolal jsem Jennu. Rozbrečel jsem se. Josh sotva dýchal a měl zavřené oči. Když Jenna přiběhla, tak zůstala jen stát a byla úplně zděšená. "Joshi! Prober se! No tak! Tohle mi nesmíš udělat." Josh zakašlal a pomalu začal otevírat oči. "Tylere.." Řekl mezi dusivým kašlem a pousmál se. "Co se ti stalo? Jak moc jsi zraněný?" Odkryl si mikinu a zakrvácené břicho. Někdo ho bodnul. "Jenno! Zavolej sanitku!" Josh začal znovu kašlat. "N-ne. Nikoho nevolej...Já nemůžu.." Podíval jsem se mu do očí. "Nemůžeš tady vykrvácet. Tohle mi nesmíš udělat." Obejmul mě a já stále strašně brečel. "Už jedou. Tylere. Musíš to krvácení něčím zastavit." Jenna mi podala několik dek a všeho, čím se dalo krvácení trochu ututlat. "Tylere...Milu..Miluju tě." Pošeptal mi Josh a pomalu se mu zavírali oči.