Hobitka: Bitva pěti armád ✔

Prolog

Jeho oči sklíčeně sledovaly západ. Snažil se zahlédnout sebemenší znamení toho, že je dívka, kterou v Temném hvozdu nechali, naživu. Neměli tu proklatou elfku vůbec poslouchat. Prý se jí tam nic nestane. Prý se o ni elfové zdravotně postarají mnohem lépe než oni. A jestli si zranila nohu, stejně by s nimi nemohla jít až na Osamělou horu.

Ale Thorin před sebou stále měl její zoufalý výraz a poslední slova. Sbohem. Každá noc pro něj teď byla utrpením. Protože vždy, když zavřel oči viděl jen ty její plné bolesti a zoufalství. Kdyby ho ostatní nezastavili, nejspíš by se rozběhl za ní. Nezáleželo na tom, že to tam bylo plné skřetů a nepřátelských elfů, kteří je donedávna drželi pod zámkem, pro ni by se klidně probojoval celou armádou skřetů a elfů dohromady.

Ale neotočil se, nezachránil ji a tato myšlenka ho neustále tížila a nedovolovala mu spát. Přemohli draka a získali zpět svůj domov. Thorin byl šťastný. Šťastný, že dosáhli svého cíle. Avšak něco mu chybělo. V každém nepatrném kousku zlata viděl její tvář.

Až teď opravdu pochopil hloubku citu, jež k ní cítil. Nejdříve mu nic z toho nedávalo smysl, ale teď? Teď viděl vše jasně. Miloval ji, i když bylo něco takového nejspíš pro trpaslíka nepřípustné. Měl ji rád, i když ostatním přišla nejspíš na první pohled zcela obyčejná. Bylo v ní něco mnohem víc. Měla laskavé srdce a obětavou duši. A právě to se stalo její zkázou.

Náhle za sebou uslyšel tiché kroky. Otočil se s očekáváním. Na chvilku, jen na malou nepatrnou chvilku ho napadlo, že je to Arwen. Všechny jeho bláhové naděje se však rozplynuly, když před sebou uviděl trpaslíka s bílými vlasy a hustým plnovousem.

"Co chceš Baline?" zeptal se chladně, jak to měl ve zvyku. Zrovna teď nechtěl, aby ho někdo rušil a to ani jeho dlouhověký přítel a rádce.

"Vím, že je to těžké. I pro nás byl šok, když jsme tam Arwen museli nechat. Ale ještě není pozdě. Můžeš svolat všechny trpaslíky a zaútočit na Temný hvozd, abys hobitku osvobodil. Dáin ti jistě rád pomůže. Jen musíš být silný a nepodléhat zoufalství. Protože to ti ji rozhodně zpět nepřivede." Jeho pohled byl konejšivý a svým způsobem také povzbudivý.

Na Balinově tváři trůnil úsměv, ale jeho oči se nesmály. Měl o Thorina obavy. Bál se o krále pod Horou. Když už to nebude zlato, z kterého zešílí, bude to smutek. Smutek ze ztráty, který však vůbec nebyl potřeba.

Král pod Horou věnoval poslední pohled Temnému hvozdu a slíbil si jedinou věc. Musí Arwen zachránit.

Už třetí díl, no kdo by to byl řekl... No nic, doufám, že to bude ještě někdo číst. Je to taková dost odpočinková část z pohledu Thorina, další už budou z pohledu naší hobitky Arwen :)

A víte co? Hobitka slaví už 1 rok!!! 🎂🎉 Další díl by měl vyjít každou chvilku, protože... mám PRÁZDNINY :D a tak má víc času i energie na psaní.

Dudu ráda za každou hvězdičku i komentář. I nějaký ten nový sledovatel by mě potěšil, ale tak... koho ne, že?

Pokračování příště...