Barney a já

Část 2.

Sousedova zahrada je poměrně velký pozemek, zčásti zarostlý nízkými keři a stromky. V domě žije se svou dospělou dcerou, která Barneyho a jeho sourozence vlastní a 'stará se o ně', péči trochu zanedbává. I přesto jsou Barneyho sestry Bonnie a Storm vždy v dobré náladě a kondici.
Barney je však...stále smutný. Často sedává před vchodovými dveřmi a vyje. Vždy když ho tak slyším, jako by se kus mě samotné utrhl a rozplynul se.
I přesto, že máme svojí fenku Flat Coated Retrívra-Jessie, která je jediným psíkem mého života, kterou zbožňuji jako nikoho jiného a která je mi nejlepší kamarádkou, nemůžu potlačit touhu Barneymu pomoct.
Je mi ho hrozně líto. Už od malička nedostával péči a pozornost, kterou potřeboval. Byl koupený, aby ohlídal dům a zahradu- první věc, co mě rozčilovala. Australský ovčák je pastevecké plemeno a ne hlídací.
Do domu směl, jen pokud byly mrazy nebo hodně pršelo, což nebyl hřích, jelikož žil od mala venku. Já to brala jako hranici mezi dobrým a špatným, protože moje rodina má Jess převážně doma a chodíme s ní na tři procházky denně.
Ale zpátky k Barneymu. Je velikým ochráncem svých sester, které pro něj jsou jednou z mála věcí, co ho alespoň trochu těší. Pokud by na ně chtěl někdo ve zlém vztáhnout ruku a zašel opravdu daleko, možná by o ni přišel.