Po týdenním tréninku důvěry jsme hodně pokročili. Nyní už se Barney nebojí mojí ruky a vždy k ní zvědavě natahuje hlavu, aby zjistil, jestli mu něco nenesu. Ne že by si ode mě něco rovnou vzal (vždycky počká, až odejdu a až pak si začne hrát s hračkou nebo se pustí do pamlsků). Pravidelně mu dávám pod plot piškoty a kousky sušeného masa a občas přehodím přes plot hračku. Z pokoje pak sleduju, jak s ní dovádí a přetahuje se o ni s Bonnie. Vždycky když ho takhle sleduju, začnu se nevědomky usmívat. Mám radost, že mu můžu alespoň trochu pomoct a rozveselit ho. Jsou lidé, kteří nejsou moc přívětiví a k ,,němým tvářím" se chovají ohavně a tak musí být i dobří lidé, kteří to dorovnají...
ČTEŠ
Barney a já
LosowePříběh nepochopeného pejska, přátelství a důvěry. Je potřeba druhým pomáhat... Tento příběh je podle skutečnosti
