Vzpomínám si, že jednou o víkendu přišel cizí, zřejmě opilý muž s bíglem do naší ulice. Já byla tehdy s Jessie u babičky. Muž zastavili přímo před sousedovými vraty. Bígl vrčel a štěkal, muž jen stál a pobaveně ho pozoroval. Barney, jakožto správný ochránce, rozzuřeně štěkal a skákal na plot. Jeho sestry se přidali a pod nárazy jejich tlapek se vrata začala otevírat. Muž si zlostně odplivl a vytáhl pistoli. Naštěstí (možná díky opilosti) nestřílel na psy, ale dvakrát vystřelil do vzduchu. Bonnie se výstřelů vylekala a utíkala pryč. Tři hodiny chodili sousedé s rodiči po obci a hledali ji. Nakonec fenku našli tři kilometry od domova schoulenou pod keřem na předzahrádce starého řadového domu ve vedlejší obci. Byla strašně vyděšená, oči měla vyvalené, celá se třásla a nechtěla vylézt ze svého úkrytu. Když šli sousedé do práce, byla zalezlá v domě a odvážila se vylézt, až když přišli. Déle než rok se vzpamatovávala a bála se skoro každého zvuku. Pokud byla na zahradě a ulicí projelo auto, rozklepala se, začala kňučet a následně se hnala ,,pod křídla" své sourozenecké smečky.
ČTEŠ
Barney a já
AcakPříběh nepochopeného pejska, přátelství a důvěry. Je potřeba druhým pomáhat... Tento příběh je podle skutečnosti
