Barney a já

Část 4.

Ospale zírám směrem k tabuli, kde postává profesor a něco vykládá. Asi bych se měla víc soustředit, napomenu se. Podívám se na tabuli a čtu cvičení, které máme právě dělat. Ještě než stihnu otevřít učebnici, slyším profesora nadšeně volat ,,Tak, Moniko, zkoušení!" Odevzdaně jdu k tabuli. Když se podívám do učebnice, co to vlastně mám počítat, zděsím se. Tohle že jsme se učili?! Noční můru naštěstí ukončí zvonění a já se s davem řítím na oběd. Tam do sebe hodím pár soust a rychle běžím pro boty. Za deset minut už jsem venku a venčím Jess. Tohle je můj ráj - svět, kde chodí usměvaví pejskaři, kde všude vidím veselé pejsky a kde nepotřebuji umět matiku, fyziku a chemii. Právě míjím holčičku s australským ovčákem a myšlenkami zabloudím k Barneymu. Celou procházku přemýšlím, čím bych ho mohla potěšit. Když přijdu domů, vcházím do malé místnosti u garáže a vytahuji tašku s tenisáky. Jeden míček rovnou dávám Jess, protože by jinak žárlila. Další tři házím přes plot s nadějí, že si s nějakým bude Barney hrát. Pytlík pamlsků sypu pod plot. Pro dnešek to stačilo. S dobrým pocitem odcházím do domu, kde mě okamžitě zasáhne svědomí, že jsem si ještě neudělala úkoly z fyziky. V pokoji zvědavě koukám z okna. Barney si pochutnával na pamlscích- zřejmě proto, že nevěděl, kdo je tam vysypal. Stále mi moc nedůvěřoval, ale já měla radost i z malých pokroků.