,,Dej mi míček, no tak Jessie." směju se se svou věrnou ,,psicí" na zahradě. Neuniklo mi, že nás Barney pozoruje. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti a dál si hrála s Jess. Hru přerušilo smutné vytí. Byl to zvuk, ze kterého šel mráz po zádech. Začala jsem k Barneymu promlouvat s tím, že jsem předpokládala , že mě neuslyší. Ale mýlila jsem se. Když zaslechl můj hlas, přestal výt a přišel k plotu.
,,Hodný kluk" chlacholím ho. Pomalu jdu blíž k němu, až jsem od něj jen jeden metr vzdálená. Přiblížit se takhle blízko mi ještě nikdy nedovolil. Najednou se ve mně rozhořel plamínek nové naděje a odhodlání. Opatrně k plotu natáhnu ruku, aby ji mohl očmuchat. To už však bylo příliš. Asi se bál že mu chci ublížit a tak couvnul, otočil se a odešel pryč. I přesto jsem měla z našeho dnešního setkání velikou radost. Jeho důvěra ve mě pomalu, ale jistě narůstala...
ČTEŠ
Barney a já
RandomPříběh nepochopeného pejska, přátelství a důvěry. Je potřeba druhým pomáhat... Tento příběh je podle skutečnosti
