,,Ahoj Barney, jak se dneska máš?'' Hmm. ,,Nechceš si hrát?'' Kdo by nechtěl. Natáhla jsem se pro barevný uzel a podala ho Barneymu. Během týdne jsem v plotu objevila uvolněnou plaňku, což se hodilo, jelikož mezery mezi jednotlivými prkny jsou dost malé na drbání. Pomalu jsem se s uzlem blížila k jeho čenichu a čekala jsem kdy se po něm ožene, abych zkusila ucuknout dřív, než se zakousne. Trochu mu cukly koutky a do vteřiny vypálil jako řízená střela k hračce. Ale já byla rychlejší. Nasadila jsem vítězný úsměv a podrbala jsem ho za uchem. Znovu jsem potrápila jeho reflexy a když se do uzlu zakousl, nechala jsem mu ho. Jen si hraj. Říkala jsem mu v duchu a postřehla jsem záblesk porozumění v jeho očích.
,,Ty umíš číst myšlenky?'' Ponořená v těch vlastních jsem odešla do pokoje, kde jsem se svalila do židle a aniž bych si to uvědomovala, začala jsem kousat tužku. Fuj! Co to dělám. Odložila jsem tužku tam, kam patří a vykoukla z okna.
ČTEŠ
Barney a já
RandomPříběh nepochopeného pejska, přátelství a důvěry. Je potřeba druhým pomáhat... Tento příběh je podle skutečnosti
