10. března {2017} Nesnáším 19

43 10 0
                                    

Ája

Dneska budu psát jenom já. Nela má ženské problémy (snad si jako rozumíme, sorry Neli).

O chemii to bylo velice zajímavé. Učitelka musela zkoušet a vždy počítá tak divné výpočty a vždy na někoho dojde.

''Tak 25, Jaruško řekni nějaké číslo.''

''6 paní učitelko.''

''25 - 6 = 19, takže Alenka. Sešit a žákovskou.''

V tu chvíli jsem na Jaruško zasyčela ty krávo blbá, umím hovno a v hlavě mi jenom probíhalo, to je v prdeli, tohle je hluboko v prdeli.

No naštěstí jsem dostala za 2. A to jsem se na to ani nekoukla. Like a boss.

Matika tak šťastná nebyla. Psali jsme. No a protože já a matika je velký NE, tak mi od začátku a do teďka je mi je jasný co dostanu. A Péro měl tahák v penálu. No, jako kdybych ho já neměla...

Špáňa...jeden z mých negramotných a hlavně smrdutých spolužáku (s klukama soutěžil, kdo si déle nevymění ponožky a on to vydržel 3 měsíce...) laskavě přišel do školy.

Děják bylo jen zkoušení.

O ájině bylo psaní z poslechu. Nebyl tak hroznej.

No a o literatuře se zkoušelo z básničky Křik. Většina z naš bude zkoušeno ještě jednou, protože prý naše přednesy byly na hovno. No tak hold od toho nemám pokoj...

Deníček retardů: definice autismuKde žijí příběhy. Začni objevovat